Jestli

Již vstalo slunce ze svého hrobu 
po hvězdách zůstaly jen světla kosti
paprsek šedi tmě prostřelí hlavu
krvácí svítáním svět bez lítosti.

Počítám tep srdce na dlani tvé
v zápěstích běží ti pod kůží čas
a když ti položím hlavu na své 
uslyšíš věčnosti hovořit hlas.

Podívej na nebe zhasíná výloha
krvavé granáty hasnou jak sen
a tady vychází barev ta obloha
přívěsek na ruku s malachitem.

A jestli zapláčeš nad Boží nádherou
nestírej slzy své nechej je být
slova se jak šaty do ticha seperou
na ústech zůstane mlčení třpyt.