Pokřtěná hanou

Není to tak dávno, co mi mí čtenáři vyčítali, že si nevolím pro hrdiny svých povídek ta nejobyčejnější česká jména, jako je Jana, Hana nebo František. Když už pak dojde na jejich oblíbenou erotickou scénu, neumí se do ní vžít, vadí jim, že je hrdina exkluzivní a jmenuje se divně. Méně se jich pak dotýká jeho orgasmus tváří v tvář nicotě. Proto jsem se zaměřil na Janu a Hanu, mohl bych zkusit i Danu nebo božskou manu, nesmějte se, já hrozně rád šaškuju. Janu jsem znal dvakrát a Haničku jednu, Dany dvě, ale jedna z nich byla Daniela.

Tak tedy je nahá, jak moje milá, když nedávno ležela v sauně. Obléká se, je krásná, taky se voní a maluje. Navléká se do oranžových kalhotek a krajkové stejnobarevné podprsenky, tyrkysových legín. Dvojice z mých snů, kdysi tak sentimentální, dnes už překřtěná výsměchem publika na Hanu a Františka. Ona nemůže být tetovaná a on nemůže být vtipný, leda kdyby si nechal říkat Franta, ale to mu je proti srsti.

Nevěřte prosím tomu, že suverenita, se kterou dokážu napsat Hana, nebyla vykoupena miliardami bodavých jehliček v hávu tvůrčích muk, nahlédněte pro svatého boha, že i když jí tetuju do břicha a na vnitřní stranu stehen své iniciály, jsem jen zmučený a nejpokornější služebník talentů, které mi byly svěřeny. Plivanec do větru jsou slova člověka, který netrpěl, má slova mají ale ještě větší váhu, než kdyby je vyřknul nebeský hospodský, jsou to opravdové chuchvalce smyslu, jsou mnohem těžší než sliny a jsou zbarvené černou žlučí do šeda.

Kdysi jsem potkal na univerzitě profesora Ondřeje a jeho žačku Janu, její sestru Hanu a přítele rodinného Františka, seděl jsem s nimi v putyce a oni mi bohapustě lichotili, fakt mě to bralo za srdce a za lem trenek, s někým z nich jsem se ještě ten týden vyspal, ale už nevím, o koho šlo a jestli nebyl náhodou z jiné skupiny lichotníků, kupodivu jsem si však dobře vědom toho, že to byla žena, i když dnes už se rozdíly mezi pohlavími stírají.

František mi šel vyčinit, ale skončilo to pitkou, máme se s Františkem rádi, ale nechceme to nějak zvlášť legalizovat, na rozdíl od houbiček a konopí. Zaplatil jsem mu štětku a on mě pozval na chatu, kde jsem se podruhé potkal s Hanou, a pak mu líčil, co jsme dělali, ale to jsme byli ještě hodně mladí, asi jako ta chata na Orlíku. Ale už nám bylo čtyřicet. Prvosenka prvotin prcání pervitin perverze prase. Zešílel jsem, třikrát jsem si vymyslel, jak mě všichni žerou a po čtvrté to byla pravda, ale to už bylo všechno pasé. Hana mi dala košem a já se odebral lovit hrozně marné věci do Kyjského rybníka. Když jsem se vrátil, byla na stole. Bylo to s ní moc bezva.