Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte secYd yede na wylet
23. 04. 2002
1
0
596
Autor
cYd
Krhounek se asi taky nudil, proto mi zavolal, yestli pudu s nim pokopat do kulatyho nesmyslu. Yak de o nakou blbost, sem pro. Bylo hezky, asi 7 stupnu na slunicku, taxem si vzal kratasky, nashrouboval novy koliky do kopacek, trochu toho dopingu f podobe nanuku a padil. Na hristi nas cekalo preqapeni v podobe party deti. Slovo dalo slovo a zapas pochybne urovne zacal. Ya s Krhounkem proti asi 1000 deti. Docela nas i ubehavaly, proto sme si respekt vynutili nekolika shlapaky. Pak ush před koliky uhybaly. Soukromnik (yako ze nenahrava) Krhounek zrovna rozbihal yeden ze svych utoku mezi 300 deti, ya se koukal wokolo a fshim si naky zensky ydouci s kocarkem po silnici za hrishtem. Koukala na nas prineymenshim divne. Nevedel ysem proc. Taxem se podival do hriste, yestli se něco nedeye, co by tu zenu zauyalo a f tom mi to doshlo- zatimco ya a Krhounek sme byli f kratasich a triku, deti měli bundy, cepice a snehule…
Muy spoluhrac byl vyflusley, proto zalez do branky a ya zastaval utocnika, ofenzivniho i defenzivniho stredopolare, kridla, predstopery i stopera. Docela to ubehat shlo, protože sem se detem neuhybal. Gdo byl pomaley, lezel. Yeyich boss zacal něco nadavat, ze hrayu yako prase. Mel pravdu. Ale nerad prohravam, no. Obzvlasht s detma. Zrovna gdysh sem nekomu zase prishlap snehuli, tak yeyich shef pravil, ze zacnou hrat taky sproste. V parte měli nakyho hlasice, kerey to komentoval:”Sproste? Tak na ne vystrc prdel!”. ?????? To sme teda s Krhounkem od tech deti necekali. Pokusim se nastinit yeyich sprostou hru: “ Nahray, vole!”. “Vyser si woko!”. “Si delash prdel, ne?”. “Hovno! Ti nahravat nebudu, gdysh tam stoyish yak kokot a nehnesh se!”…. Ye teda yasny, ze yeyich sprosta hra nespocivala v hrani za hranici pravidel, ale ve vulgarnich komentarich. Tem detem nebylo wodhadem vic yak 13 let. By me zayimalo, kam na ty vyrazy chodi. Paxme to ale zyistili, gdysh ysem strelou, ktera mi mimochodem sedla, trefil yeyich brankare do hrudniho koshicku tak, ze chvilku zustal lezet, vykrik ten yeyich hlasic:” Parchanti! Zabili Kennyho!”. A bylo to yasny. S golmanem nashtesti nic nebylo, ale chvilku sem mel strach, to se priznam…
08,00 AM. Strashidlo vola. Tak yedem, mam se u ni stavit doma. Dale se mam teple oblict, neb ye zima. Nemam zapomenout na shalu, nebo rolak. Svacina ye pry samozreymosti. “Ano, mami.” A shell sem se poradne vzbudit pod vodovod. Probran, oblecen- zase sem uvazoval o kratasich, ale paxem si vzal normalni kalhoty, triko a nakey binec NATO s napisem Metallica: KILL’EM ALL. Eshtye tu svatshinku. Pruuuuuuuser! Seyra schazel! Aaaaaaa! Prece nebudu yist maso. Nashell sem nakey mazaci, ale mel sem doyem, ze byl s nakym mrtvym zviretem, radshi sem se ani nedival, gdysh sem delal ty chleby, proto sem si co chvili namazal místo peciva ruku.
Po o5ovnem umyti se od mlecnych vyrobku sem makal na vlak. Do Budeyc sem doyel f poradku. Zazvonil sem na Strashilku a po yeyim “hned sem dole” sem necekal ani 10 minut a vyrazili sme. Strashilci babicka nas vybavila piskotama a navrch pribalila kokritala Bada. Také pravila, ze doufa, ze yi psa neprivedem z5 yako minule Strashilky sestra- prey byl popichaney od yezku a smrdel rybynou….Cekani na priyezd vlaku sem si kratil hranim se zapalovacem, který sem u sebe nashell. Maye ruku se zapalovacem stále f kapse, furt sem mackal ten cudlik, kerym se poushti plyn. Ani nevim co me to napadlo, ale proste sem nayednou skrtnul…
Gdysh se mi podarilo uhasit bundu, tak mi Strashilka zapalovac zabavila, rka, ze ye pro mne moc nebezpecny. Blbost, to byla prece nahoda, ty drobny popaleniny nestaly za rec. Doufam, ze mi ho vrati aspon na konci roku. Kazdopadne místo kapsy sem mel vypalenou diru. Ve vlaku sme se rozhodli, ze pudem na Klet.
V Holubove dostala Strashilka prednashku o tom, ze tu vyrustal muy otec, tudiz toto místo a okoli znam naprosto dokonale. Povidal sem yi o mistni zakladni shkole, kterou chtyel otec s kamaradem zbourat tak, ze do spar mezi kameny davali shpek, doufayic, ze myshi při ceste za touto pochutinou shkolu zbori za ne. Také sem vypravel o otcove revolucni teorii o vzniku vetru. Podle meho rodice vitr delayi stromy! Staci se pry podivat a každý si musí fshimnout, ze gdysh stromy heybou vetvema, tak ye vitr. Tak tady ye ten puvodce! Strom! Yenom by me zayimalo, f kolika letech to otec vymyslel
Kolem 11,00 AM zacal padat snih. A byla celkem i zima. Nashtesti mi neshorel zip, proto sem si asi poprve v této zime zapnul bundu. Podle mistniho ukazatele byla Klet vzdalena 6,5 km po zelene znacce. Taxme shli. Asi po 20 minutach se nam ztratila zelena. Klet taky nebyla pod privalem vlocek videt. Ale znam to tam dokonale, taxme doshli do Krasetina. Akorat sem nevedel, ze to ye Krasetin. Na nafsi nigdo nebyl, zadney ukazatel, nic. Akorat na kopci byla hospoda. Taxme se shli zeptat. Před hospou sme potkali mistniho maleho domorodce, ten nam rekla (byla to holka), ze pudeme tudy a tudy a doydeme na parkovishte pod lanofkou. Zdarne sme se teda napoyili o5 na zelenou. To ush sem vylez s pravdou ven, sem zde byl naposled tak před 10 roky. Celkem tak 2x. Fshechno znam yenom z otcova vypraveni. Ale zase se mi nigdy nestalo, ze bych se ztratil. Třeba sem chvilku bloudil, ale do cile sem vzdycky doshell, co NATOm, ze to negdy ye 4x delshi, nez normalne. Proste trefim, mam f sobe nakey vnitrni kompas, ci co. Eshte predtim mi Strashilka stacila udelat ostudu tim, ze volala o pomoc domu tatinkovi. Srabik Strashilka. Yeho rada nam ale prilish nepomohla.
“To sou asi samy brizy, co”, povidam při pohledu na zasnezeney vrchol před nama. Byla tam totiž yedna oblast, gde nebyly yehlicnany, ale naky yiny stromy. “Tam by mohlo rust hodne kremenacu”, premyshlel ysem nahlas a osnoval dalshi plany. “Si normalni? Ted a yit na houby?”, prokoukla me Strashilka. „Kazdey prece vi, ze se na houby chodi rano”, uzemnila me. Priblizne za takoveto debaty sme se dostali na parkoviste pod Kleti.
Na lanofku se se psem nesmi, proto sme shli nahoru peshky. Snehu tak 5-10 cm, namrznuto, vitr foukal, prshel snih. Takova idilka, no. Shlo se dost blbe, nevim, yestli to vite, ale ushlapaney snih klouze. Yenom Bad blbnul, mel dost energie, behal nahoru, pak zase dolu, tahal s sebou ruzny vetve fcetne Strashilky. Asi po 500m sme doshli k nazoru, ze to byl pekne blbey napad yit zrovna na Klet. Ale zase gdysh ush sme tam byli…nevzdame to. Za neustaleho skuceni a nadavani sme doshli k vrcholu. Kousek pod nim ysme potkali neyakeho kluka s holkou. On mi byl povedomy. Ale nevedel ysem odkud. Gdysh odeshli dal, Strashilka pravila, ze toho kluka odnekud zna, yenom nevi odkud. Paxme se shodli, ze to asi bude neyspish z neyake hospody. Na vrshku byla fuckt solidni zima, snih padal merou neztencenou. Taxme zashli do hospody na cay. Ya sem si dal pivo, Strashilka svarak. Sedeli ysme u stolu s neyakyma alienama, byli celkem pratelshti. Proti nam sedel neyakey kluk, kterey mi byl povedomey, yenom sem nevedel odkud. Sotva nam prinesli napoye, venku prestalo snezit a vykouklo slunce. Něco sme poyedli a zase vyshli ven. Strashilka pravila, ze ye yi ten kluk odnekud povedomey, yenom nevi odkud. Po chvilce premyshleni nam doshlo, ze asi z neyake hospody. Usnesli sme se, ze dolu puydeme po silnici a na cestu pod lanofkou se vyflaknem. Yenom sme zase nemohli nayit silnici. Strashilka navrhovala yit vpravo, ya vlevo. Gdysh sme se nemohli dohodnout, zacal sem mit prupovidky o mem vnitrnim kompasu, tagze Strashilka dala na me rady. Shlo se vlevo. Gdysh sme doshli pod vysilac, fshimli ysme si dvou zayimavych ukazu. Oba měli gumove obleky (ne, nebyli to potapeci) a plynove masky. Yeden stal opodal, druhy lomcoval hadici strcenou do neyake diry. Co tam delali nevim. Třeba to nebylo nic nebezpecneho, mozna yenom zkousheli neyake chemicke zbrane. Po asi 20 minutach chuze po nevyshlapane silnici Strashilka nashla ukazatel, ktery pravil, ze sem blbec. Shli sme uplne nekam yinam. Také ysem zyistil, ze letni obuv v 10cm snehu není to prave orechove. Vracet se nam nechtelo, taxme shli dal. Akorat Strashilka první. Ya sem se stydel vzadu. Cesta nebyla vubec proyeta, ani proshla, pouze zde byla stopa pro bezkare. Yeden nas také doyel, predyel a pak nam i uyel. Shell sem uplne u kraye silnice, protože tam bylo vice snehu, gdysh mi uyela noha a malem sem spadnul dolu do nakyho roshti. A Strashilka ne ze by mi pomohla v tezke chvili, ale zacala se smat. Chapete to? Ya tam skoro umru a ona se smeye. Ale k necemu to zavravorani bylo dobry. Zacal ysem uvazovat, proc clovek pokazdy, gdysh mu uyedou nohy (zde ye myshlena opravdu pouze docasna ztrata stability na kluzkem povrchu), zacne mavat rukama. Snaha o o5ovne ziskani rovnovahy ye IMHO blbost, rukama si clovek nepomuze (o5 myshleno v souvislosti se ztratou stability). Spishe me to dovedlo k myshlence, ze se tim clovek snazi zabranit bolestivemu padu tak, ze se pokusi vzlitnout! Ma to f sobe neyspishe hluboko zakorenene. Ano, ye to nezvratny dukaz, ze clovek pochazi z ptaka
Shli sme ush přes 45 minut a furt sme byli f lese. Strashilka něco brblala, ze ye to moc dlouhy, ale uyistil ysem yi, ze za chvilku musime zakonite doyit z5 pod lanofku, neboť se cesta tim smerem stacela. Bad zase chytil stopu nakyho mamuta a shell za nim. Shell a shell, ash doshell do mist, gde ush neshell videt. Strashilka na ney volala, mela zreyme strach, aby yi chudak neushell a pak negde neposhell, ale psina nigde. Akorat nakey bezkar za nama pravil, abychom chvilku pockali, ze nam urcite prinese yelena. Byl to docela podivin, neyenze byl fadne obleceney yako v zime, ale yel na bezkach, ackolif nemel bezky. Mel akorat hulky, tema se odpichoval a shell peshky. Samey divnak to tam byl. Eshte ze sem to tam ya zredil vic do normalu. Bad se vratil. Bez yelena. Shkoda. Strashilce se cesta nezdala, ale podle moyeho vnitrniho kompasu sme museli kazdou chvilku dorazit pod lanofku, na coz sem yi mimodek upozornil. Doshli sme k dalshi krizovatce, na který sem malem zemrel. Rukou agresivni osoby. Gdybychom totish shli tou cestou, kterou navrhovala Strashici, tak by sme to do těchto mist měli pouze 1km, gdeshto moyi zkratkou něco přes 4…
Po neyakem case dalshi krizovatka. Pekney rozhled odtud byl. “Dem doprava, tam bude za chvilku lanofka”, pravil sem. A opravdu! Netrvalo to ani 20 minut a byli sme pod lanofkou! A paxe smeyte moyim navigacnim schopnostem. Starshidlo tomu nechtelo uverit. Nevim proc. Ush sem Vam povidal o moyem vnitrnim kompasu?
Slezli sme tedy zbytek cesty pod lanofkou a zashli rozmrznout do hospudky. Byla velice utulna. Veshli ysme, sedli ysme, obyednali ysme. “Koukam, ze podnikate vlastivednou turu po hospodach ceskych”, pravil negdo od vedleyshiho stolu. Byli to ti alieni, kteří s nama sedeli u stolu nahore na Kleti. Po rozhlidnuti se sme zyistili, ze v te hospode ye daleko vice lidi, které sme tam videli. Po dopiti sme shli smerem k nadrazi. Koupili listky, sedli do cekarny. Pak prishla naka parta mladych lidi a sedli si tam taky. Yedna difcina se zeptala Strashilky, yestli se od nekud neznayi. Nevedela, tak zkousheli ruzny moznosti az do priyezdu vlaku. Paxe to rozpustilo.
Domu sem priyel f 8,00 PM. Zamrzley, ushlapaney, hladovey. Rozmrznul sem, nayed se, lehnul si. Koukal sem na vodarko. Aaaaaaaaa! RyBITCHka! Plavala nak divne, chvilkama vubec. Podrobil ysem yi dukladne prohlidce, během které zemrela. Doshell sem k zaveru, ze shlo o kulhafku…