Sňatý

Jak chycený v slovech jak lanem přivázaný
trocha barev jenom jak oheň jako motýl 
a jak stín všech světel jak hloubkou milovaný
jak pichlavá růže, kdož do hrobu ji hodil.

Jsem zde teď a tady jak kámen z lomu sňatý
na kůži mé kruhy kde dotkla ses mně posté 
a přibitý jsem k tobě jak na kříž každý svatý
za hřeby a ústa bych mlčel je to prosté.

A nalezne nás ráno jak světy dva co leží
daleko i blízko jsoucí snem u sebe 
zatímco jak psi čas čenichá a běží
tikotem se lísá a lehá k nohám tebe.      
  
Již kymácí se roku toho první tráva
a na špičkách stojí by spatřila být obzor
jako my když hvězd vychází noci zpráva
a stromem jsi mi z něhož trhám bílý prostor.