Zkouším

Je ještě ráno šedivé jak pírko sivé ptačí
však rodí se zas věci ticha lidí jejich stíny 
ze rtů vzlétá motýl dechu vzhůru cosi vláčí
ač se zdá být den, jak jindy je však čímsi jiný.

Sestoupili na zem ptáci na znamení nepokoje 
mezi nimi jeden starý šedý ptačí blázen
jako žebrák u kostela dlaně křídel natahuje
jako stěna v perech bledý anděl padlý na zem.

Kdo mi hodí do postele záchranný kruh obličeje
na moři jsem prostěradel a ve vlnách peřin 
ani list se v tom bezvětří ani srdce nezachvěje
čas se skládá z věčnosti všech odejitých vteřin.

Myšlenek jen bílé chmýří nese moji hlavu
letět zkouším k hvězdám básní z nejlehčích jen slov
a ve vodě proti proudu tvému k tobě plavu
pohřbít noc do hlíny světla a zarovnat rov.