Kuchyňské rozhovory - Kde domov můj

Kde domov můj

(22.4.2019, pondělí večer)

(Účastníci debaty - MUDr. Benda, Ing. Martinovský, Mgr.Martinovská.

Na stole stojí váza s rozkvetlými větvičkami třešně, miska se zdobenými a barvenými uvařenými vejci na tvrdo a talířky se zbytky skořápek.)

 

U stolu je ticho.

Ing. Martinovský kouká do mobilu a najednou začne číst:

„My, vietnamští vojáci, kupředu kráčíme,
jediným cílem je zachránit vlast,
Naše spěšné kroku zní na dlouhých strmých cestách.
Naše vlajka, zbrocená krví vítězství, představuje ducha naší země.
Hluk zbraní v dálce se mísí s naší pochodovou písní.
Cesta k vítězství vede podél těl našich nepřátel.
Překonáme všechny nesnáze, společně vybudujeme obranné základny.
Pro dobro našeho lidu neúnavně bojujme,
Spěchejme na bitevní pole!
Vpřed! Všichni společně postupujme!
Náš Vietnam je silný a věčný.“ A dodá:“Vietnamská hymna.“

 

MUDr.Benda:“To je hrozný.“

Ing. Martinovský:“Že jo?!“

Mgr. Martinovská:“To jo. Takový válečný.“

Ing. Martinovský:“Myslíš militantní.“

Mgr.Martinovská se podívá na svého muže:“Já říkám válečný, ty militantní.“

Ing. Martinovský čte druhou sloku hymny:

“My, vietnamští vojáci, kupředu kráčíme,
Zlatá hvězda na naší vlajce ve větru
vede náš lid, naši rodnou zemi, ven z bídy a utrpení.
Připojme se ke snaze vybudovat nový život.
Povstaňme a zpřetrhejme své řetězy.
Dlouho jsme svou nenávist skrývali.
Buďme připraveni přinést oběti a náš život bude radostný.
Pro dobro našeho lidu neúnavně bojujme,
Spěchejme na bitevní pole!
Vpřed! Všichni společně postupujme!
Náš Vietnam je silný a věčný.“

 

MUDr.Benda se napije čaje:“Furt bojujou.“

Ing. Martinovský:“Je to zvláštní. Pořád my a my, naše vlast, bojujme a tak. A kde je člověk? Kde jsou krásy země? Tam nikdy nepojedu. Jsou to stejně komunisti. Nevím, proč bych je měl podporovat.“

Mgr. Martinovská:“Jo, taky tam nikdy nepojedu.“

MUDr.Benda:“A co kubánská hymna?“

Ing. Martinovský hledá v mobilu a čte:

„Do boje spějte Bayamo,
vlast na vás hrdě hledí,
nemějte strach ze smrti pro svobodu vlasti,
padnout za vlast znamená žít pro ni.

Živořit v řetězech, v porobě, ponížení
je jako umřít za živa v tlení.
Poslyšte polnice hlas
do zbraní s hrdostí vyzývá vás. No, nic jiného jsem nečekal.“

MUDr.Benda:“Hm, vlast, boj, smrt...“

Josef Martinovský volá z protilehlé části bytu:“Severní Koreu, najdi Severní Koreu.“

Ing. Martinovský hledá v mobilu a čte:

„Nech úsvit ozářit řeky a hory této země,

Tři tisíce li stříbrem a zlatem oplývající

To je má překrásná otčina,

S dějinami pěti tisíciletí.

Zde sláva moudrého lidu

Přinesla nádhernou kulturu,

Obětujme svá těla a myšlenky této Koreji,

Na věky za ní stůjme!

 

Přijmi kouzlo hory Päktu,

Hnízda ducha práce,

Buďme jednotní a první v pravdě,

Kráčejme kupředu vstříc celému světu.

Země byla založena vůlí lidí,

Bojujícími se silami vln a válčícími ve válkách,“

Ing. Martinovský se ošije:“Mno, taky to tady mají.“

A čte dál:

„Tuto neomezeně bohatou a silnou Koreu

Na věky oslavujme! Ale to mě docela mile překvapilo, především ta první sloka. To není špatné!“

MUDr.Benda kouká z okna:“Jo, to je docela dobrý.“

Ing. Martinovský:“Ještě by mě zajímala čínská hymna“. Hledá v mobilu a čte:

„Čchi-laj! Pu jüan cuo nu-li te žen-men!
Pa wo-men te süe-žou, ču-čcheng wo-men sin te Čchang-čcheng!
Čung-chua min-cu tao liao cuej wej-sien te š'-chou,
mej ke žen pej pcho-če fa-čchu cuej chou te chou-šeng.
Čchi-laj! Čchi-laj! Čchi-laj!
Wo-men wan-čung-i-sin,
Mao-če ti-žen te pchao-chuo, čchien-ťin!
Mao-če ti-žen te pchao-chuo, čchien-ťin!
Čchien-ťin! Čchien-ťin! Ťin!“

„Tak co tomu říkáte?“ dodá se smíchem.

MUDr. Benda mlčí a hledí z okna.

„Dobře, teď český překlad“:

„Povstaňte, kdo nechcete otroky se stát!
Z našeho masa, z naší krve zbudujme novou Velkou zeď!
Čínskému národu nadešel jeho nejtěžší čas,
každý musí svůj vzdor vykřičet.
Vzhůru! Vzhůru! Vzhůru!
V milionech našich těl jedno srdce bije.
Navzdor nepřátelské palbě kupředu!
Navzdor nepřátelské palbě kupředu!
Kupředu! Kupředu! Vpřed!“

Poslední slova téměř křičí.

Mgr. Martinovská:“No jo, to se dalo čekat. Představ si, že to ti lidé mají jako svojí nejdůležitější píseň.“

Ing. Martinovský jí skočí do řeči:“….Vpřed! Vpřed! Z naší krve vybudujeme…! To si třeba zpívají sportovci, když vyhrají na olympiádě? No, pěkný.“

MUDr. Benda:“No jo, zase boj. Ta naše je nejhezčí.“

Ing. Martinovský:“Souhlasím. Opěvujeme krásy naší země a naše hymna je hezky melodická. Jen jestli to tak trochu nevystihuje tu naší českou povahu. Nebojovat, shrbit se… Zkusíme najít hymnu nějaké normální země.“ Chvíli hledá v mobilu a čte:

„Jednota, právo a svoboda
německé vlasti!
O to se všichni snažme
bratrským srdcem a rukou.
Jednota, právo a svoboda
Jsou zárukou štěstí.
Rozkvétej v záři tohoto štěstí
rozkvétej, německá vlasti!

Německé ženy, německá věrnosti, 
německé víno a německý zpěve 
zachovejte si ve světě
svůj starý krásný zvuk. 
Nás podněcujte k šlechetným činům 
po celý náš život –
Německé ženy, německá věrnost, 
německé víno a německý zpěv.

Svornost, právo a svobodu 
pro německou vlast! 
K tomu všichni směřujme 
s bratrským srdcem i rukou. 
Svornost, právo a svoboda 
jsou záruky štěstí –
Rozkveť v světle tohoto štěstí,
kveť, německá vlasti!“

 

Ing. Martinovský polkne a dodá:„To není špatné, akorát tam pořád opakují v té druhé sloce jak je všechno německé to nejlepší a taky je sranda, jak tam mají v hymně víno. Výslovně se mi ale líbí verš Jednota, právo a svoboda jsou zárukou štěstí. To dnes platí ještě víc.“

Hledá dál v mobilu a čte:

„Bratři Itálie,
Itálie se probouzí
Scipionovou helmou
zdobí svou hlavu.
Kde je vítězství?
Itálii ať pozdrav vzdává,
neb římskou otrokyní
ji Bůh učinil.

Sevřemež šiky
připraveni na smrt.
Připraveni na smrt,
Itálie povolala. 
Sevřemež šiky
připraveni na smrt.
Připraveni na smrt,
Itálie povolala! Ano!

Po staletí po nás,
šlapali, vysmívali se nám,
že nejsme lid,
protože jsme rozděleni.
Kéž nás spojí jediná
vlajka, jediná naděje,
abychom se spojili v jedno
nadešla hodina!

Sevřemež šiky
připraveni na smrt.
Připraveni na smrt,
Itálie povolala. 
Sevřemež šiky
připraveni na smrt.
Připraveni na smrt,
Itálie povolala! Ano!“

Ing. Martinovský:“Docela dobré. Mají tam historii, cítím tam kořeny Starověkého Říma.“

MUDr. Benda pokyvuje.

Ing. Martinovský pokračuje:“A tam jak je ta část o rozdělení, to pochází asi z devatenáctého století, kdy byla Itálie rozdrobena na jednotlivá knížectví a sjednotili se až později…a asi se jim někdo vysmíval.“

MUDr. Benda:“Garibaldi.“

„Ó sděl mi, zda zříš, v ranném úsvitu zas,
témuž vzdali jsme hold, hrdě v soumraku sirém,
pruhů ráz a hvězd jas, skrze hrůzný boj, náš
vábil zrak, chrabře přes hradby, v rozletu širém?
Rudá rakety záře, třesk výbušné ráže,
byly za svědky, co prapor ustát dokáže;
Ó sděl, hvězdotřpytný prapor, vlá stále na svém,
nad zemí svobodných, statečných domovem?

Na břehu, zastřeném z hlubin závojem mlh,
z nepřátel zpupné hordy, děs ticha jen zbývá,
Co to tam, s čím si vánek, kde tyčí se vrch,
pohrává, vrtkavě cosi skrývá, odkrývá?
Chytá paprsek dnes, kterýž rozbřesk naň vznes,
pouhý odlesk té slávy dá hladině lesk.
Toť hvězdotřpytný prapor — Ó ať vlá dál, na svém,
nad zemí svobodných, statečných domovem!

Kdepak banda ta je, přísahy závadné,
chlubivé, že spoušť války, zmar porážky jisté
nám ni domov, ni vlast, nenechá pražádné?
Vlastní krví už smyli své stopy nečisté.
Není úkryt, být žoldákem, nevolníkem,
před děsem útěku, trudným náhrobníkem.
Vítězně, hvězdotřpytný prapor tu vlaje, na svém,
nad zemí svobodných, statečných domovem.

Ó budiž tak vždy, kde svobodných hráz
hájí domovy milé před válečnou spouští!
Blažený zdárný mír; račiž zem, nebi spás
vznést chvalozpěv, Moci, jež nás neopouští!
Nutně pak vyhrajem, neboť po právu jdem,
a buď naše motto — „Bohu důvěřujem.“
Ať hvězdotřpytný prapor hrdě vlá, dál, na svém,
nad zemí svobodných, statečných domovem!

Ing. Martinovský dočte:“Tak co myslíte, čí je to hymna. Hvězdotřpytný, to mi dalo zabrat.“

V kuchyni je ticho.

Ing. Martinovský to nevydrží a přečte opět pár pasáží z hymny.

Ticho

Ing. Martinovský:“To je hymna Spojených států amerických.“

MUDr. Benda:“Najdi Bolivijskou hymnu.“

Ing. Martinovský:“Proč Bolivijskou?“

MUDr. Benda se zamyslí:“No…, tak…je to takový stát…“

Ing. Martinovský s úsměvem:“Aha, tak dobře.“ Hledá v mobilu a čte:

„Hrdá Stará planina,
u ní modrý Dunaj…“

Ing.Martinovský se zarazí:“Co je to za blbost?“ Přejíždí po displeji:“Aha, to je bulharská…nějak se to tady popletlo. No, Bolivijskou ani Google nenašel.“

MUDr. Benda:“No, tak já jdu.“
Ing. Martinovský:“Dobrou.“

Mgr.Martinovská:“Dobrou tati.“

MUDr. Benda se zvedá od stolu a odchází z kuchyně.

---