Šepot

Tak jako řeka dál do moře ústí 
tak i mne den za dnem unáší čas
a šepot z mraků se s ševelem spustí
když tichem modlitba padá jak vlas.

To je ta chvíle kdy mluvíme za deště
v pokoji šedivém jak jedno z rán  
a všechno minulé mění se na příště
kapky slov padají do starých ran.

To pláčou andělé řekl jsem mimoděk
jako bych zahlédl temný jich stín
a papír složený včerejškem do loděk
odplouvá po vodě s nákladem vin.

Bůhví zda doplujem na břehy hledání 
otisky v zrcadlech setřít jak pel 
a duše navrátit v těla má havraní
jež letí rozednít v nebesích skel.