Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Oči Pentheovy matky

Výběr: Print
23. 04. 2002
1
0
1211
Autor
freudik

 

Martin Horný

 

 

/Zpěv/

 

Oči Pentheovy matky

 

 

 

 

I.

Dech neónů v noční stěně prožitků.

…snad polapený žal?

Či stud?

…vidím je

přijíždět

ve své děsivé podobě se zjevuje

On jehož prsten vykládaný prý

polibky nenarozených

a Ona jejíž krása dokáže zastavit

růst révy

i zpěv tetovaných

srnců

zastavují před bilboardy

které zbělaly

hrůzou

když blesk

tak náhle

přinutil stehno lůnem být

...ale to už vidím muže v ženských šatech

...ale to už vidím malé kůzle

…ale to už vidím pevná ňadra nymf

která mateřskou láskou

za zvuku flétny

spolu s vínem

tak mladým

pečují o toho který celou smečku

agresivních vlků

s delfíny

naklonoval

aby moře alespoň na chvíli otevřelo

svá fialová ústa a svědectví

vydalo

 

II.

 

 

Moře šeptá:

Vidím vůz tažený pantery

a šílenství

které stromy

donutí zkamenět

vidím děvky křepčící nahé

vidím muže kteří bičují své děti

vidím starce kouřit hadí kůži

vidím JEHO

a JEHO zrak

který nahrazuje oblohu

internetovým prohlížečem

v němž nacházím

v různém formátu i vyobrazení

úkazy

které tak důvěrně znám

klečící pancéřovou růži

druhé oko kyklopa

hořící chrámy

uhlazenost neživých

sebemrskačství pronásledovaných

deficitní ráj

…avšak stačí jen jediný dvojklik

aby zorničky

štetec vzaly do svých dlaní

a donutily Théby

pokleknout

 

 

 

 

III.

 

Pentheova

televizní broskev:

nad ránem kdy město

ještě spí

a zvrhlý vítr jen tak

jen tak

zlehounka

potichoučku

přivádí

do

stavu

agónie

příchozí,kteří přerušují

svůj tanec

a srdcem vyjmutým

z těla mladé dívky tlučou

na brány

zmateného města

které už ani neprosí

ale též nenaříká

-

jen slza

ukáplá

zavadí o sebevědomí slunce

o ten posvátný moment

který životu přidá další

dílek puzzle

kdy konec ještě v nedohlednu

kdy tráva ještě vonící

kdy chodidlo odpoutané od země

a stejně

zase

jen

zrnění…

IV.

Studie hříchu:

Zvířecí oči

pohoří Kitairónu.

Vážka vznáší se

s nanebevzetím

koketuje

úsměv do úsměvu

vytesán

holou pravdou přítomnosti.

Teď ještě žádné zadní otvory

Teď ještě žádné

V.

 

Tvář Boha

rozšířených zorničkách slunce.

Útržky naděje roztroušené po staletích.

Útržky beznaděje roztroušené po staletích.

Ve snu přichází.

Podivný přízrak na balkónu viny

a podpeřinových ať už je pryč

Sám netančí.

Příkládá ruce k ústům.

Volá své přívržence.

VI.

 

Zvířecí lidé

v tlapách rozpustilosti.

Dívenky.

Matky.

Stařeny.

Bakchantky.

Ve výkladních skříních

liščí kůže za

posvátné “Euhoi”

k dostání tu.

Za slibovanou svobodu

Za slibované To se budete divit

Za slibované zkrocení vášní

Za slibované Povím Vám co bude potom

Za jedno upřímné pohlazení.

Za jeden dětský sen ve vonících peřinách příslibů.

Je čas.

Thyrsos natahuje své ruce miláčkové.

 

VII.

Jedním skokem

Jedním dechem

Jedním pohledem

Jedním úšklebkem.

Pentheus proměněn v divoké zvíře.

Matka.

Jedna matka.

Druhá matka.

Stovky matek!

Tisíce!

Celé zástupy matek!

Ruka.

Jedna ruka.

Druhá ruka.

Stovky rukou!

Tisíce!

Celé zástupy rukou!

ZABÍJEJÍ TVÉ DÍTĚ.

ZA BÍ JE JÍ TVÉ DÍTĚ.

ZABÍJÍŠ SVÉ DÍTĚ.

Ó Matko

Ó má Matko

Tanec neustává.

 

Je rozsápán

Jsi rozsápán

Jsem rozsápán

Ó Matko

Ó má Matko.

Má hlava…

 

 

VIII.

Webová kamera plane

a snímá ze svého úhlu

probíhající děje.

Všude je tikající klid

a ostré pohledy zkamenělých dravců

už tolik nepálí.

Dřevěná hůl zasahuje samu podstatu nebes.

Má hlava ve tvém náručí.

Je smířená.

Zavírám své přidělené oči.

Jsem tvé spokojené dítě

Víš…

 

IX.

Myš klouže po podložce.

Na pracovní ploše počítače se objevuje

další chybové hlášení.

Šeří se.

Delfíni s lidskými údy

kontemplují.

 

 


Print
24. 04. 2002
Dát tip

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru