Milan - část 2.

Když Milan přišel na svět, křičel, jako by si uvědomoval první křivdu svého života, křivdu, se kterou přicházejí na svět všechny neplánované děti. Ne že by je snad rodiče neměli dostatečně rádi, většinou nakonec dostanou stejné množství lásky, jako děti vymodlené. Ale rodí se s pocitem, že rodičům něco překazily - ať už kariéru, nebo nevázaný život, nebo cokoli jiného. 

I když jim nikdo za celý život ani slovem nenaznačí, že by něco mohlo být špatně, ten pocit v nich přetrvává. Vidí to svým rodičům na očích, když jsou poněkolikáté za noc probuzeni za účelem přebalení. Slyší to v tónu svých matek, když říkají "Dámská jízda? To je super, ale já nemůžu, manžel je v práci a nemá mi kdo pohlídat malého." Cítí, že něco není v pořádku, a neví, co to je. 

Až do chvíle, kdy z úst jednoho z rodičů vyjde nějaká nevinná poznámka. "My jsme teda tehdy dítě ještě neplánovali." nebo "On byl takové naše překvapení, že?" A najednou ten neznámý pocit už vůbec není neznámý. Má své jméno a pevné místo v hlavě - a nikdy tak úplně nezmizí.

A tak přišel na svět Milan. Milada odsunula své ambice do pozadí, což navenek nedávala skoro vůbec znát. Ale protože všechno, co se někde zatlačí, taky někde jinde zase vyleze, její nenaplněné ideály vyhnisaly v cigaretu, která se náhle stala nedílnou součástí její osoby. Sportovkyně už stejně nebude, tak co. Josef kouřil už od svých patnácti, takže jí do toho taky neměl co mluvit. A ukázalo se, že společné chvíle u otevřených oken byly možná nejšťastnějšími momenty jejich manželství.

Jinak hádek pomalu ale jistě přibývalo. Nejvíce se jich vyskytovalo vždy po návštěvě Blaženy, Miladiny sestry, která Josefovi nikdy tak úplně neodpustila, že je Josefem a ne Jiřím, nebo někým úplně jiným. Z pozice starší sestry se cítila oprávněna poskytovat nevyžádané rady ve všech oblastech života, ať už šlo o manželství nebo o výchovu dětí.

Ano, dětí. Když byly Milanovi tři, přibyla mu do života jedináčka sestra. Na rozdíl od něj byla Irena poměrně pečlivě naplánovaná, protože mateřskou dovolenou je potřeba rozplánovat moudře, a to pokud možno "jedním vrzem". A byla tu křivda nová.

Všichni se točili kolem miminka, Milanovi se už nedostávalo tolik pozornosti, jako předtím. Ať trucoval jak chtěl, Irena potřebovala daleko více péče než on. I když mu matka několikrát vysvětlovala, že má oba ráda stejně, tříletý Milan nedokázal pochopit, proč ho najednou odložili do školky.