Volím Šimona

Šimon se rád opaluje, v mysli má jako vzor Mirka Dušína a miluje svou dceru.

 

Jenže s touhle povahou sluníčkářského pravdoláskaře nemá zrovna ustláno tak, jak by si představoval – zvláště, když to po ránu fakt nestíhá.

 

A tak čekal.

 

Čekal, až dostane šanci.

 

Dočkal se zrovna, když louskal noviny, kde se psalo něco o tom, že by novináři měli být voleni.

 

Šimona napadlo, že by si ty noviny vlastně mohl číst a současně za to dostávat peníze.

 

A tak se co by budoucí obyvatel třetího ostrova Negativní deviace rozhodl, že rovnou rozjede kampaň. Minimálně z časových důvodů je totiž lepší začít dříve než později.

 

Plán byl jasný. Místo Máry vezme do PR týmu mámu, která sice neumí s Facebookem, ale zato vystřihne parádní štrúdl, a tak to snad spolu nějak upečou.

 

Šimon tušil, že klíčem je být pevný. Takže jestli ho lidi zvolí, bude stát jak přilepený, díky čemuž nebude moct nikdy odstoupit. Nikdy! Ať si to každý zapamatuje!

 

Proč by taky měl něco takového dělat, když vlastně novinářem nikdy být nechtěl. To ti, co seděli v těch redakcích doteď, ho stvořili. On už se prostě jen nemohl dívat na to, jak prodrbávají jednu uzávěrku za druhou.

 

Už teď taky věděl, že v listu založí svoji agrorubriku, přes kterou to dotlačí až k nebývale vysoké sektorové dani na firmy vyrábějící zahradní nářadí. Rozhodně totiž nepotřebuje, aby na něj někdo něco vyhrabal dříve, než si nahrabe sám.

 

A jestli se to někomu nelíbí, ať si zajde na koncert. Je hezky, tak co.

 

Volím Šimona.

 

---