Dnes

Jsem jenom stín svého stínu
svíce co hoří jak na poli mák
duše má jen trocha plynu
a slova ze rtů mizí jak pták.

Vzlétají k nebesům lehounké věty
vrací se ozvěnou jako náš dech 
a na rtech povstanou polibků světy
básně ti napíše prst po zádech.
 
Za ticho s kterým čteš doteky   
zaplatím hvězdami na polštáři
za to, že břeh těl je daleký
za snídání za hlad i za večeři.

Ohnuti každý jsme do jinam 
podobni stéblům té trávy
na kterou již dnes si vzpomínám 
ač sám jsem z loňské jen slámy.