x podmračená x

muž

 

bezzubbá noc škvírou zírá

do pouličních lamp

a já sahám do toho ticha

co hustotou připomíná med

 

šel městem muž

a šel po hlavní třídě

bylo slyšet klapot bot o

dlažební kostky

 

šel městem muž a já?

ho z okna viděl

 

zahalen v kabátu

asi mu byla zima

 

dohonil jsem toho muže

a ptal se ho

nerozuměl

jen se tak díval a zmizel

ve světle pouličních lamp

 

 

 

fotky

 

otáčím zažloutlejma stránkama

ještě starším albem

 

černobílý fotky

se drolí při doteku

 

a ta omamná vůně připomíná

dědu

to ještě babička nosila

mámu v břiše

 

přejíždím prstem po té

jen tak opatrně

aby se nerozpadla

 

a na poslední stránce

vylisovaný čtyřlístek

 

 

tráva

 

pryč s modernou

šlápoty z bahna

 

kdosi nás učil

boty si nejdříve očistit

 

až se k tomu postavím čelem

a písmenka rozházím po papíře

tak, až nepůjdou seřadit

pěkně do zákrytu

tak, jak to chce táta po stéblech trávy

když ji seká

tak, jak to chce sousedka, když

trhá květy sedmikrásek

protože jí tam prostě vadí

 

nechápu

a já okořením trávu pampeliškami

 

 

 

podmračená

 

až už i nebe bude suché

a ty ztratíš slzy

já nebudu chodit do školy

ach, ta šikana

je jak velryba rybožravá

vyvrhnutá z chřtánu mořského

 

tajně doufám v Pinokiúv nos

a mezi zuby skřípe hlína

 

zamknul jsi okno a já?

jsem podmračená

a chci pršet

jsem beze slov

a na okenní tabuli jemně

ťukám

 

 

 

---