Prosím

Za zvuků kastanět pláče v rohu náš spasitel. 
Z očí mu kanou krvavé slzy. 
Matka Maria ho bere do svých dlaní a pláče spolu s ním? 

„Jak asi vypadá ten nejčernější den babičko?“
Už mě neslyší, musím se spolehnout na svou fantazii. 
Vidím nebe přetékající přes okraj. 
Cítím pach plísně.
Slyším hutný zvuk violoncella. 

Neplač pro mě můj padlý anděli. 
Neplač za má provinění, vždyť láska má tak blízko k nenávisti. 
Jsem ta samá osoba, co před tebou poklekla. 
Jsem ta samá osoba ochotná dožít v pokání, do konce svých dnů. 
Není pravda, že by nás bůh nemiloval, většina lidí však špatně chápe jeho přítomnost. 

Procházím polem slunečnic. 
Ach matko, kdybys tu tak byla se mnou. 
Dobře si vzpomínám, jak moc jsi je milovala.

Prosím přestaň na sebe brát moje chyby.
Prosím přestaň, neboť pohled na tebe mě naplňuje bolestí. 
Prosím přestaň, neboť s takovou se nedožiji rána.