Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNaděje
Autor
Radmila Marie
Ze sbírky Z lesů berounských.
Procházím se krajinou, zasluněnou, hloubavou.
Cesta vede podél svahu, všude vidím zaschlou trávu…
vysokou už jako já!
Proč ta louka nezpívá? Proč ta louka nešumí?
Kde jsou její ozdůbky: čekanky a vlčí máky, vonné rtíky šalvějí?
Z zamyšlení vytrhlo mě zasténání sekačky,
hlas přicházel od lesa, vyrušil i kukačky.
„Chramst, chramst”,… zní teď krajinou, „až to všechno poseču,
pojedu zas na jinou!”
Po nedlouhé chvíli, louka dýchá,
sílí!
Zasvítila zelení, jak po čerstvé koupeli…
Jen se neboj, louko naše, nedáme tě, uvidíš!
Pluky zaschlých kopřiv padnou,
rzivou barvu na stráni
vystřídají zvonky tenké…
Slyšíš je jak vyzvání?
3 názory
Radmila Marie
14. 10. 2019Používáš nevšední obraty: krajinou zasluněnou - běžně je prosluněnou;vidím zaschlou/uschlou trávu,a tak podobně. Ale proč ne? Není to nic proti ničemu. O malinko víc mi tam nesedí sekačky versus kukačky :) Možná to je nechtěný rým,ale v celkovém kontextu básně je to rušivý prvek. Jinak si tu louku maluju v duchu za zavřenými víčky a je to hezký obrázek... ;)