Pohled

Jsem svá země nemám břehy
jsem svá voda neznám mosty
látka jsem jež nemá stehy 
když se ptáš já bývám prostý.  

Nekončím a nezačínám 
jsem jen tráva, která leží
jak podobný figurínám
jsem jen stínem padlým z věží.

A má řeč to nejsou slova
ale pohled do tvých očí
zkouším mluvit s tebou znova
i když ticho tvé se mračí.

A z obilí splétám věty 
horké jako tělo chleba
uvnitř střídy voní světy
hlad je stále tišit třeba.