Zdrcující kritika mentality nejširších mas obyvatelstva

   Většina obyvatelstva naší planety vnímá realitu velmi povrchně. Vnímá ji pouze čistě prvoplánově a mělce. Je to jen konzumní vnímání světa a života, bez jakékoliv ochoty a chuti hlouběji se zamýšlet nad věcmi a nad tím, co se nachází v hloubce, pod jejich vnějším povrchem.

   Jde tedy jen o čistě materialistické pojetí reality, ve kterém má cenu a v němž se počítá jen to, co je možné mít, co je možné dosáhnout, co je možné získat a na základě čeho si lze užít všech požitků a radostí materiálního světa. Takové jsou očekávání konzumní většiny obyvatelstva naší planety od života. Takové jsou jejich cíle a takové jsou jejich hodnoty.

   No a samozřejmě, jaká je poptávka, taková je pak nevyhnutelně i nabídka. Co lidé chtějí a o co usilují, toho se jim pak také dostává. A tak povrchnost cílů, hodnot a tužeb většiny obyvatelstva přímo vytváří a formuje vnější realitu přesně takovým způsobem, jak ji tak důvěrně známe z našeho každodenního, obyčejného života.

   Je to realita honby za akcemi v supermarketech, realita šílenství vánočního nakupování, realita  nových značek aut, realita atraktivních dovolených, realita moderních mobilů, realita honění se za penězi a ziskem, realita tvrdé práce, potřebné k dosažení uspokojení všech svých nikdy nekončících potřeb.

   Je to realita mělké a prázdné zábavy v televizi, realita mělkých a prázdných rozhovorů, cílů a hodnot. Je to realita, která až na malé kosmetické chybičky systémově absolutně dokonale vyhovuje konzumní většině.

   A vyhovuje jí až do takové míry, že kdyby přišel někdo, kdo by se snažil nabídnout cosi hodnotnější a hlubší, bylo by to považováno za něco rušivé. Za něco nekompatibilní z přáními většiny. Lidé by to nechápali a nerozuměli by tomu, protože by to nechtěli chápat a nechtěli by tomu rozumět. Bylo by jim to lhostejné, protože jejich duševní obzor a schopnost jejich myšlení uvízly v povrchnosti a nenáročnosti tak, jak uvízne loď na mělčině.

   Jde o duševní rozměr, jednoznačně se pohybující pouze v intencích pojmů "chléb a hry". To znamená, že po tvrdé práci třeba nejprve nasytit své břicho, a potom vyplnit svůj volný čas různou mělkou a nenáročnou zábavou.

   O tomto sklonu mas se samozřejmě vědělo již za dob starověkého Říma, a dosud se na tom téměř nic nezměnilo. Změnila se pouze vnější forma, která se přizpůsobila moderní době. Ten "chléb" v současné době představuje kromě základní obživy také uspokojování různých základních i nadstandardních potřeb. No a ty "hry" představují různé formy moderní zábavy, jako je mělká a nenáročná literatura, mělké a nenáročné filmy, mělké, až stupidní televizní programy, mělká a ubohá divadelní produkce, různé komerční rozhlasové stanice, a samozřejmě internet, používán v převážné míře pouze na šíření plytkosti, povrchnosti, ubohosti a zvrhlosti.

   A přestože v dnešní době již existuje množství různých alternativních médií, konzumní většina zůstává stále věrná tím mainstreamovým, protože při jejich sledování a poslechu je možné co nejméně myslet. Nenáročnost a plytkost v myšlení je totiž tím nejdůležitějším kritériem toho, co jsou masy schopné přijmout a co už ne.

   A šedé eminence, stojící v pozadí, tento trend všeobecné plytkosti a povrchnosti intenzivně podporují. Ba co víc, stále se pomalu snaží snižovat laťku toho, co se masám v médiích nabízí, aby byly ještě více duševně omezenější. Aby se z nich stalo jen slepé a tupé stádo, které lze nahnat kamkoli. Třeba do protestů proti vlastním vládám, které jim chtějí dobře, nebo do války proti fiktivnímu nepříteli a podobně.

   Tímto masám je totiž cílenou a promyšlenou manipulací možné namluvit skutečně cokoliv. Je jim možné namluvit, že černé je bílé a bílé je černé. Je jim možné namluvit, že přítel je nepřítel a nepřítel přítel. Je jim možné namluvit, že dobro je zlo a zlo je dobro. Tyto masy jsou totiž jako třtina ve větru, která se klátí tam, kam fouká vítr mainstreamové mediální manipulace.

   A je smutné, že všeobecnému trendu plytkosti a lidské malosti se nevyhnuly ani církve. Církve totiž vědomě přijaly do struktury své věrouky množství prvků, které cíleně nadbíhají povrchnosti a plytkosti lidí jen proto, aby k sobě přitáhly co největší počet stoupenců.

   Takže nakonec už ani církve nedělají, co mají. To znamená, nevychovávají zralé a samostatně duchovně stojící osobnosti, utvářející svůj zodpovědný vztah k životu především na základě svého vlastního zvažování, zkoumání a přesvědčení, ale naopak, vychovávají a formují pouze poslušné ovečky, jdoucí slepě pouze tím směrem, který jim vytyčili jejich znalí a teologicky vzdělaní pastýři.

   Církve tedy neučí lidi ryby chytat, jako by měly, ale tyto ryby jim ony samy neustále servírují v podobě hotových duchovních pravd. O nich už netřeba vůbec přemýšlet, ale je potřebné je jen přijmout.

   No a masám, kterým vlastní přemýšlení padne zatěžko, takový přístup dokonale vyhovuje. Takže jsou vlastně všichni spokojeni.

   O těchto věcech by se dalo samozřejmě ještě dlouho mluvit, ale je to zbytečné, protože s povrchně prvoplánovým vnímáním reality se v každodenním životě potkáte všude, kdekoliv se pohnete. Potkáte se s ním v autobuse, ve vlaku, v práci, v restauraci, na obrazovce televize, ve filmech, v kinech, v divadlech, v časopisech a kdekoli jinde. To, co budete vidět a vnímat představuje jedinou realitu, která reprezentuje duševní obzor většiny obyvatelstva.

   A tito otroci vlastní plytkosti a povrchnosti v tom nevidí nic prázdného a neuspokojivého. Nic lidsky nedůstojného. Jim to v podstatě tak, jak to je, až na nějaké malé chybičky, dokonale vyhovuje. Takže na tom nemají potřebu nic zásadního měnit. A ani na tom nechtějí nic změnit.

   A právě na tento typ lidí se dokonale hodí známý Goetheho výrok, že nejubožejšími otroky jsou ti, kteří si ve svém zotročení myslí, že jsou svobodní.

   Tento výrok se dá pouze minimálním způsobem modifikovat a dokonale vystihuje současnou, moderní realitu, v níž žijeme. A sice takto: nejubožejšími otroky jsou ti, kteří si ve svém konzumně materialistickém zotročení myslí, že jsou svobodní.

   Je ale už konečně načase, aby si lidé začali uvědomovat, že existuje ještě také jiná, skrytá a hlubší realita, jako jenom ta povrchová, prvoplánová a mělká, která je jim neustále a různými způsoby podsouvána, a to zejména mainstreamovými médii. Měli by si uvědomit, že pod vnějším pozlátkem iluze liberálního kapitalismu, jako toho nejdokonalejšího systému, jaký vůbec bylo lidstvo schopné vymyslet, se skrývá něco jiné. Něco temné, nízké a zkažené.

   Vždyť přece o tom, že to v lidstvu vždy fungovalo tímto způsobem, že pod povrchem vnějšího lesku se vždy skrývala ta nejneuvěřitelnější podlost a zkaženost svědčí už Ježíšova slova, přednesená před dvěma tisíci lety, adresovaná farizeům a zákoníkům. Čili lidem, představujícím v tehdejším světě určitou elitu. Řekl jim totiž, že jsou jako nabílené hrobky. Zvenčí honosné a majestátní, ale uvnitř plné hniloby a nejrůznější nečistoty. Tuto skutečnost dokonale vystihují také jiná slova: Existují lidé, kteří vypadají ze všech stran perfektně. Zleva, zprava, zepředu i zezadu. Jen ne zevnitř!

   No a přesně toto samé platí také o celém současném systému uspořádání věcí lidských. To znamená, že na jedné straně máme různá pozitiva dnešní moderní doby, avšak na druhé straně máme děsivou zákulisní nízkost a zkaženost, o níž samozřejmě standardní, konzumní a povrchně naladěné obyvatelstvo ani netuší.

   Důkazem tohoto hnusu, skrývajícího se pod povrchem, byl například rozhovor s manželkou slovenského ministra zahraničních věcí Miroslava Lajčáka. Byl zveřejněn v časopise Madam Eva a paní Jarmila Lajčáková - Hargašová v něm dostala mimo jiné také velmi zajímavou otázku, zda si myslí, že světový mír je v zájmu těch, kteří dnes řídí svět.

   A ona vyrukovala se šokující zkušeností. Řekla totiž, že její manžel se setkal s jistými, mimořádně vysoce postavenými a bohatými lidmi, kteří ho seriózní žádali, ať jim vysvětlí, proč podle něj není válka dobrá. Oni byli totiž toho názoru, že válka přece točí ekonomiku a přináší nové pracovní místa.

   To tedy znamená, že za zavřenými dveřmi elity našeho světa vůbec neřeší nějaké zásadní politické otázky. Tam jde jen o peníze a ekonomické zájmy, přičemž rozpoutání válek je považováno za největší motor světové ekonomiky. Po každé válce je totiž potřebné zničené země obnovit a obnova probíhá na úvěr. Vše se sice nově vybuduje, ale konečným výsledkem bude zadlužení zemí až do takové míry, že to nepůjde nikdy splatit. Tak se z nich stanou zotročení vazalové. A pokud se někdo bude pokoušet o svobodu svého národa, dopadne jako Nicolas Maduro, Bašár Asad, nebo dokonce jako Muammar Kaddáfí.

   Takový je tedy milí přátelé ve skutečnosti svět, ve kterém žijeme. Takovým způsobem uvažuje, a ne jen uvažuje, ale také reálně jedná elita nejbohatších a nejmocnějších našeho světa. Takové monstra z nich udělalo jejich bezbřehé uctívání peněz a kapitálu. Je to modla, které se klanějí a kvůli které jsou ochotni nechat vraždit lidi a pustošit národy.

   Zásadní otázka však zní, co s tím? Jak se proti tomu postavit? Jak se tím nedat spolknout a zválcovat?

   V první řadě si nejširší veřejnost musí konečně uvědomit, že výsada myslet, kterou jsme my lidé obdarovaní, v sobě zároveň skrývá povinnost. Povinnost zkoumat! Povinnost jít věcem zkoumavě až na kořen. Až k jejich podstatě, skrývající se pod povrchem.

   A záměrem tohoto povrchu, tohoto zevnějšku věcí a jevů je mnohokrát utajit, zamlžit a zastřít podstatu, skrývající se pod ním. A právě proto každý, kdo byl obdarovaný výsadou myslet, má zároveň také povinnost zkoumat!

   Pokud si ale tuto základní povinnost člověka, jako myslící bytosti plnit nebudeme, staneme se jen částí nemyslícího, a proto snadno manipulovatelného stáda. A toto stádo bude hnáno na cesty, které pro něj vymysleli jiní, aby ho zotročili a ovládli.

   Nevěřte proto nikomu a sami zkoumejte! Nevěřte tomu, co se říká v televizi jen proto, že se to říká v televizi, ale sami zkoumejte, jestli to náhodou není jinak. Nevěřte autoritám jakéhokoliv druhu jen proto, že jsou uznávanými autoritami, ale sami zkoumejte, zda to, co říkají, není jen manipulující lež. Nevěřte tomu, co je napsáno v novinách jen proto, že se to píše v novinách, ale sami zkoumejte, zda vám nejsou informace účelově předkládány pouze tak, jak to vyhovuje těm, co dané noviny, nebo jiná média vlastní.

   A přesně takto konejte také ve všech ostatních oblastech života, protože jedině tímto způsobem si budete plnit svou elementární povinnost zkoumat, automaticky vyplývající z vaší schopnosti myslet. Jedině tímto způsobem lze prolomit dosavadní kletbu povrchní plytkosti, jejíž podléhají masy a stát se konečně osobnostmi, kterými už nemůže nikdo manipulovat.

   A pokud budete takto postupovat také v oblasti duchovní, kterou není možné z tohoto procesu vyjmout, pokud také v této oblasti budete vážně zkoumat pravdivost všeho, co je vám předkládáno různými učeními a duchovními autoritami, brzy zjistíte, že mnohé věci jsou jinak, než se prezentují navenek. Zjistíte, že účelem mnohého je pouze to, aby byly zamlženy a zastřeny skutečné duchovní pravdy, nacházející se v hloubce pod povrchem.

   Pokud ale neztratíte odvahu a budete vše vážně zkoumat, otevře vám to cestu k duchovní svobodě. Otevře vám to cestu ke svobodě vašeho ducha, jehož plnému rozletu bylo bráněno buď nevědomým, nebo účelovým pokřivením pravdy.

   Vy se však vašim vážným duchovním zkoumáním duchovně osvoboďte, protože jedině tím se můžete stát silnými a pevnými osobnostmi, které již nebude možné vmanipulovat do žádné podoby nesvobody. Ať už té duchovní, nebo materiální.

   Takových osobností se totiž hrozí mocní našeho světa, protože národy nimi naplněné by se staly svobodné a nepřemožitelné. Neboť naopak, s každým národem, jehož většina obyvatelstva je jen nemyslící stádo, si mohou dravci, stojící v zákulisí, dělat co chtějí. A v současnosti tak také dělají.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

 

---