Můj Bepi 6

Kapitola 6

Právě tato kapitola je naprosto klíčová pro potenciální badatele díla Hedviky z Družic a Bezlžic. Právě ji budu popisovat bezprostředně z pohledu spolutvůrkyně děje, jako ženská hlavní hrdinka. Ano, bude to období, kdy jsme se poprvé potkali a kdy jsem byla zamilovaná až po uši. Jednoduše řečeno nejšťastnější období mého života, které jen těžko kdy překonám a nad kterým chci rozjímat s příjemnou sentimentální nostalgií u sklenky dobrého vínka.

Takže po absolvování Klvaňova gymnázia v Kyjově jsem se dostala na českou filologii v Olomouci. Pepiho jsem potkala asi až po půl roce. Dalo by se to přirovnat k moderní verzi Romea a Julie. On byl Romeo, objevil se na party katedry, která pořádala akci pro prváky a on se tam zjevil s kluky z FTK (fakulta tělesné kultury), které jsme oprávněně považovaly za inteligenčně slabší jedince.  Bicepsy jsme jim říkaly. Na druhou stranu tam chodili hezcí kluci, ovšem začít si něco s klukem z FTK znamenalo otevřeně přiznat, že nám stačí povrchní vztah či sex, a mezi holkami bych společensky klesla. Jsem za to ráda, že jsme měly takovou partu, jejíž normy na ideálního/akceptovatelného kluka byly spíše duševního rázu. Také je to možná proto, že dost holek mělo fakt ošklivý kluky, a tudíž je nemohly vynášet kvůli vzhledu, když vážili přes metrák a chlupy jim lezly z nosu a uší a jediné nechlupaté místo na jejich těle bylo temeno.

Přišel v doprovodu dvou kluků, oba byli menší, jeden celkem o dost a druhý tak o hlavu. Oblečené měli džíny a sportovní trička, až to vypadalo komicky, jako nějaká dvojka z animovaného seriálu pro děti o dvou přihlouplých tělocvikářích a jejich taškařicích. Pepi měl černé dlouhé tričko ve stylu roláku a černé kalhoty zakončené elegantními koženými polobotkami, které výborně kontrastovali s teniskami značky Prestige, které obouvali jeho sousedé. Jeho blonďaté andělské kudrlinky svítily a celý vypadal jako bystrá žárovka, největší účinek potom měl jeho bleskový modrý pohled, kdykoliv se otočil od baru a zasněně koukal kamsi v dál, jako by přemýšlel nad jinými, hezčími věcmi.

Já jsem seděla s kamarádkami u stolu a musím přiznat, že se mi líbil. Neustále jsem ho kontrolovala a přemýšlela, jak ho oslovit, abych nebyla trapná. Bohužel mě nenapadla možnost, jak nebýt trapná. Holky akorát dopíjely svoji třetí skleničku a já s Ivetou druhou. Tak jsem se nabídla, že půjdu objednat další rundu, a se mnou šla Míša. Byla ideální, prostořeká, ale hlavně šťastně zadaná, navíc jsem si v té době myslela, že mi to sluší víc, tak mi to, Míšo, odpusť, prosím. Došly jsme na bar a objednaly si. Cestou jsem ho sledovala periferním pohledem a myslím, že mě také zaregistroval.

Na baru nebylo moc místa. Míša by bývala šla objednat na jiné místo, ale já jsem ji nenápadně předběhla a vsunula se přímo vedle něj, tedy za jeho záda, abych byla přesná. Cítila jsem jeho krásný parfém, který voněl ze začátku po levanduli čí mátě, posléze vůně přešla přes skořici k lahodnému jantaru a santalovému dřevu. Při čekání na pití jsem se otočila k barmanovi a jemu zády a povídala si s Míšou, která sledovala průběh objednávky. Věřím tomu, že se mě tehdy ještě neznámý muž Pepi lehce dotkl loktem, projelo mnou mrazení a na chvilku jsem ztratila hlavu. Když jsem se vzpamatovala, už byl pryč. Jako by se vůbec nic nestalo. Míša prohodila jen cosi jako: „Bicepsy si asi už šly zacvičit, haha. To bylo moc kalorií najednou z těch pár piv!“ Ale nebylo tomu tak. Po chvíli jsem si Pepiho všimla, tentokrát vycházel z místnosti, kde byl umístěný parket na tancování, což mě trošku zaskočilo, protože k němu jste se mohli dostat jedině přes bar a stoly, u kterých jsme seděly, a on předtím odcházel směrem ven z budovy. Každopádně ho doprovázela překrásná holka. Mrzelo mě to, chvilku jsem je žárlivě pozorovala a holky, kterým to začínalo docházet, si ze mě začaly utahovat, že koukám po pitomém tricepsu. Všimla jsem si, když znovu vešel, tentokrát s doprovodem na parket. Počkala jsem pár minutek a pak navrhla, že se nudím, a že bych šla tancovat. Holky to přijaly vesměs pozitivně, krom Ivety, kterou tam balil jeden třeťák, a tak jsme šly trsat bez ní. Hudba nebyla nic moc, ale dalo se na ni tancovat. Našla jsem si místečko, ze kterého jsem mohla nepozorovaně pozorovat onoho šviháka. Dvakrát se na mě podíval, přímo mně do očí! Bylo to elektrizující a nanejvýše vzrušující. Nikdy předtím jsem nezažila podobný pocit. Tancovala jsem a opilost a tyhle elektrické šoky způsobily menší trans, ve kterém jsem se odevzdala hudbě a představovala si, jak se odevzdávám jemu. Nikola, z naší party, už byla tak zpocená a unavená, že si musela jít oddychnout, a protože nechtěla vypadat trapně, řekla holkám a ty šly s ní. Takže jsem musela jít také, jinak bych tam zůstala sama a to nešlo. Bylo mi to dost líto, ale pořád jsem měla naději, že třeba přijde a dá mi svoje telefonní číslo, nebo že za mnou půjde na záchod, nebo něco jiného ani nevím co… ale všechno utnul jeho odchod i s tou krásnou společnicí. Vypařili se kdesi ve víru noci.

Po pár minutách vyplněných skleničkami rumcoly mi bylo lépe. Přeci jenom to byl hezký kluk, se kterým to nevyšlo, a těch bylo a ještě bude. Spíše mi chybělo to probrání s kámoškami, nechtěla jsem o tom s nimi moc mluvit, jejich narážky by mi nepřišly vtipné a jen by mě to popudilo ještě víc. Přemýšlela jsem, co jsem mohla udělat lépe, třeba jsem měla kolem něj víckrát nenápadně projít, ale měla jsme z něho příliš velký respekt a netroufla jsem si nic udělat, takže to byla moje chyba.

Pamatuji se, že večer mi potom ještě zkazil spolužák, který se pokusil zneužít mého rozpoložení. Navázal se mnou nezávislý pokec, který byl vlastně fajn, protože jsem přišla na jiné myšlenky, ale on totálně opilý se mě pokusil políbit. Načež jsem ho odstrčila a on nás oba v důsledku rychlého nečekaného pohybu pozvracel. Bylo to už hodně pozdě večer, ale ten večer se opravdu nepovedl a romantický potenciál Romea a Julie zůstal těžce nevyužit, protože realita dneška je krutější než poezie renesance.