Nemohu

Já v knize života otáčím list 
je ráno budoucí, o němž jsem snil
začínám přítomnost potichu číst
záložkou označím, kde jsem již byl.

Roky mé nechávám rozptýlit ve větru
život je stejně jen kratičký sen
týdny se párají jak nitě ze svetru 
a kde noc končí hned začíná den.

Nic není trvalé na tomto jevišti 
a přece hrajeme zde pravdy své 
skončila rolička a zkoušíš na příští
z nápověd přichází otázky mé.

Vím, že ti nemohu dát radu na sebe
v sobě se nevyznám, když s tebou jsem
vím jen, že okamžik ten letí do nebe
a srdce v těle je k milosti šém.