DENÍK (7.)

 

43 ]

 

Jinak ovšem stále tentýž genocidně zločinný stát.

Jak už roky jeho veřejným představitelům opakuji stále dokola.

Pokud totiž v něm i platí, že univerzální zkratka (ptth – čteno zrcadlově) známá jako solidně neobscénní ve vší civilizaci není kdesi v bolševické povltavské gubernii nežli závadné slovo, pak potom snad i platí, že se tu zbláznili už i všichni zdejší univerzální roboti.

Takže prosím případné čtenáře, kteří roboty ještě nejsou, a jimž třeba odkaz v minulém blogu nefungoval, aby si před příslušnou dvojtečku ony čtyři závadné hlásky předsadili.

A připomenuli si i tendenci opakovaně tu připomínané Benjaminovy eseje.

 

Já se však vrátím ještě i jinak zpátky ke včerejší mailové zprávě z Dubňan, neboť byla v dávných jednotlivostech dávno zapomenutých hodně důležitá.

Taky poprosím případné čtenáře, aby si po čase připomenuli obrázky s reliéfní figurkou svaté Bernadety z podstavce českotěšínské kostelní lurdy.

Budu totiž vzápětí porovnávat a srovnávat – a následně vyvozovat.

 

Obrázek s kostelem složitějším a zdobnějším pochází z pozadí českotěšínské verze, oba snad mají být zobrazením katedrály přímo v Lurdech

Zatímco mi jedna varianta připomíná siluetu dubňanského kostela svatého Josefa, zatímco druhá věž katolického kostela v těšínské Aleji.

 

Podstatnější pro mne, a pro budoucí související úvahy možná plodnější, jsou samy špičky obou věží.

Jedna z odlamujícím se špice s křížem.

A druhá již zcela bez něco.

 

A tak se ptám, poněvadž nevím, co se v Lurdech v rocích před půlkou 20. století přihodilo?

Jaké tam kataklysma, nebo, přinejmenším, havárie?

Co mi je tu vlastně málem na 2 okrajích civilizace zobrazováno?

 

Odpadnutí od víry v tamtěch časech – které mělo být napraveno přimknutím se k ní nazpátek prostřednictvím zázraku?

 

(h t t p).

 

44 ]

 

Kdysi, když jsem ještě dělal animované filmy, jsem odspolurežíroval jeden, v němž nejdůležitější scénou byly k sobě se natahující lidské ruce.

Paže dvou loutek sice, které ale pro mne znamenaly mnohem více, nežli naprostá většina z těch tehdy i dneska nacházejících se končetin i trupů bez jakéhokoliv zájmu kooperujícího zájmu kolem mne.

 

Takže když jsem onehdy uviděl jenom kohosi obrázek jen pouhé figurky z tamté dubňanské kostelní lurdy, ihned se mi dávno minulé připomenulo, a já byl ihned donucen vyrazit.

 

Zatímco jiní, ač tu na internetu sázím podněty už dlouhé měsíce a oni čumějí, nejsou schopni vystartovat s jakoukoli pomocí, přičemž třeba hned českotěšínskou paní Juditu omlouvám, vždyť průběžně mi přeposílává, a včera možná odeslala obrázek jisté polské zahradní lurdské jeskyně, kterou třeba v nějakém budoucím příkladu použiji jako čehosi analogii.

 

Takže abych se vrátil k tomu dávnému animáku: už ani nevím, ve kterém roce z tamtěch po 70. jsme jej od léta do zimy natáčeli, a tu před pár dny jsem náhle jsem měl vlastně odnikud k dispozici jeden obrázek připomínající jeden jeho záběr, a tak jsem si ihned umínil udělat z něj cosi jako film taky.

Tedy gif, s pointou tentokrát Bernadetiných pásově vyráběných černých pracovních bot (pozor, kostelní předloha pochází z roku 1937, Benjaminova esej vyšla o rok dříve ve 36.), když těm znalejším je známo, že v únoru roku 1858 tehdy ještě čtrnáctileté děvče Bernadette Soubirous, si chvíli před zjevením Krásné Paní sundalo dřeváky a srolovalo do klubíčka punčochy, aby kvůli sbírání suchých větví domů na otop přebrodilo potok.

 

Nikoli tedy v botách, třebaže v únoru, též ne ve střevících.

 

K případným zázrakům se vždycky jenom brodíme.

 

Pracovní boty svaté Bernadety.

PRACOVNÍ BOTY SVATÉ BERNADETY.

Jo, to i tenkrát v kterémsi z těch roků po 70. jako titulek by bývalo bylo šlo...

 

45 ]

 

2. 6. 2019 – Vysoká, 5 kilometrů pěšky do kopce, jak říká název, od nádraží v Hustopečích nad Bečvou.

 

Asi 10 kilometrů vzdušnou čarou odtud zhruba na jih se nachází, již onehdy popsaná, socha klečící svaté Bernadety v bývalé klášterní zahradě v Choryni.

V prostoru o průměru zhruba 15 kilometrů od lurdy zde na Vysoké se jich nalézá celkem 7 dalších, velikostmi zřetelných grot a kaplí, nepočítaje drobné sošky Panny Marie Lurdské vystavené v kapličkách při cestách nebo ve venkovních výklencích štítů zcela běžných domů.

 

Ale nežli přikročím k líčení dalšího nálezu zde na Vysoké, musím s omluvou požádat všechny, kteří sem docházejí, aby se vrátili ještě jednou na minulé 2 blogy – poněvadž včera kdosi zlomyslně přeházel jejich obsah mnou dodaný, jakož i cosi tu a tam smazal.

Dneska ráno jsem už dal poškozené do pořádku, doufám, že jejich znovu nabytá původní podoba nějaký čas vydrží. Stejně jako ještě všech těch přidávaných ode dneška.

 

Párkrát jsem se již o tom rozepisoval, o oné zhoubné zdobivosti, pramenící z neznalosti, která se maskuje za víru.

Nebo víru jen pouze substituuje.

Nebo víru jiných veřejnými kýči zdánlivě posiluje.

 

Poněvadž jsem v té době ještě nevěděl, že svatá Bernadeta bývává zpodobována i v řeholním rouchu, málem jsem přehlídnul v interiéru tamté lurdské kaple ve Vysoké ženskou postavu tentokrát postavenou po pravé straně těla sochy Panny Marie Lurdské, když svatá Bernadeta klečívá obvykle nalevo.

Přesto jsem i ji, jen jakousi pro mne tehdy nepříslušnou světici, letmo zdokumentoval, kdybych býval věděl, přistoupil bych s nikonem blíž.

Mate mě ta kytice růží, které se vyskytují i příběhu lurdském, a tak se ptám, neboť vím, že i svatá Bernadera bývá zpodobována jako stojící v černém rouchu řeholním:

O jakou svatou se v tomto případě zde ve Vysoké jedná, když ne o lurdskou slečnu Bernadetu?

A i kdyby ne, a byla to světice jiná, děkuji za každou případnou identifikující zprávu nazpátek.

 

Pokud se na základě případných odpovědí o svatou Bernadetu jednat nebude, opakovaně se tážu už teď, co taková významem cizí osoba v tomto místě i příběhu dělá, pokud k nim nepatří, a proč příslušný místní pan farář neuvede celou zdejší zaneřáděnou situaci do ikonograficky řádného stavu.

 

Teď jsem přijela domů. Je to sv. Terezie z Lisieux.

 

David Voda Sv. Terezie z Lisieux

 

46 ]

 

Labuty, Labuty, Labuty,

člověk by sem měl přijít obutý.

 

Přičemž ono samo slovo Labuty je názvem vesnice, na jejíž návsi stojí lurda postavená v roce 1940. Za Protektorátu.

Navíc se v její souvislosti jedná o jednu jinou z dalších těch neblahých dnešních ukázek, při nichž, nebo díky nimž, si člověk není jistý v prostředí, v němž zdobnost, puzení ke krášlivosti, jen pouze zakrývá či překrývá zásadní či původní nerozuměné už významy.

Nekvalifikovanost mých současníků k víře též jako oslavnosti.

 

Ani v tomto případě jsem nevěděl, natož abych tušil, jak utkvěle mě začnou podoby soch svaté Bernadety teprve zhruba až o necelé 2 měsíce později zajímat.

Kdybych nebyl jak jsem zcela bez peněz a proto na hranici hladu, objel a obešel bych všechny ty lurdy s Bernadetou uvnitř ještě jednou, a tentokrát s nějakým plánem.

Třeba na téma boty svaté Bernadety – anebo postupných dobových rozlišností jejich svrchních oděvů.

 

Před rokem 1940 byla průmyslovými výrobci oblékána v této zemi takto – proto jsem včera tázal kurátory sbírky kameniny a porcelánu pražského Uměleckoprůmyslového muzea, zdali nemají deponovány nějaké obchodní katalogy nebo nabídkové vzorníky, v nichž by se nalezla alespoň jedna případná zmínka o soše svaté Bernadety.

Obdobně jsem další můj výzvědný e-mail směřoval na adresu muzea v Žacléři, poněvadž v tamní porcelánce se od roku 1907 vyráběly sochy Panny Marie Lurdské, a dokonce v různých velikostech.

 

A opět růže, tentokrát dokonce umělohmotná, v její ruce, třebaže není jejím ikonografickým znamením.

Namísto příslušného atributu se tu krášlí pro pohled.

Nikoli pro smysl, nýbrž ve snaze obdobné, jako když se třeba ve vesnici se zcela všemi zapomenutou lurdrou vlčnovským koňům před Jízdou králů zdobilové strojí čabraky.

 

Vzpomínáte si na ony povinné praporky nuceně vyvěšované před 1. májem v nejdůvěrnějším okolí všech pouličních městských oken?

Dobrovolně nošené přesvědčenými výtečníky v čelech průvodu?

Jenž nebyly ničím jiným nežli původně křesťanskými procesími.

 

A proto o tom, jak je obtížné po takovýchto těchto jen pouhých zdobičích jejich rozumy nezvládnuté ideologie původních lurd vymámit historii toho, co je jimi navenek zdobeno, se už rozepisovat nebudu.

 

47 ]

 

Za celou dobu málem půl roku se mi jenom pouze jedenkrát povedlo stihnout za jediný den 2 různé Bernadety – stačilo pouze vystoupit na zastávce Hradčovice.

Odkud se i vyráží směrem za další Bernadetou obsazené místo, tedy na cestu k polní lurdě vlčnovské – když touto stanicí se rovněž projíždí motoráčkem směrem dál na Uherský Brod.

A z něho, Uherského Brodu, pak pěšky 18 kilometrů za onou opravdu obzláštní kostelní lurdou v Březové.

Jako bychom i zde zase měli shnízděno cosi pohromadě, jakýsi význam, jehož smysl ani původ prozatím nesvedu prohlédnout.

 

Poněvadž více mi není známo, třeba kdo kdy založil, instaloval a proč, co koho kdysi dávno před desítkami let k takovému rozhodnutí vedlo, dneska tedy zde na blogu jen rozprostřu (byť nacházející se už půlrok v manku, a ne v banku) několik na pohled jednotvárně stále stejných obrázků, možná komusi cosi vnuknou, nebo někoho osloví.

Nebo přispějí ke srozumění jakýmsi už možným srovnáním, popřípadě sřazením do nějaké časové (nebo jiné významové) posloupnosti, což já prozatím nesvedu.

Stejně jako celé tohle téma tradice materiálového zobrazování svaté Bernadety nejsem prozatím schopen uchopit s patřičnou dramatičností, jelikož mi stále chybí uvědomovaná si potenciálnost nějaké tendence a schází nějak umíněný cíl.

 

Vážený pane Lojkásku,

děkujeme za Váš dotaz, ale opravdu nerad Vás zklamu, neboť o keramických či porcelánových plastikách svaté Bernadety nemám povědomí. Pokus si vybavím dostupné vzorníky a ceníky českých porcelánek, které figurální porcelán od konce 19. stol. vyráběly (Slavkov, přip. Březová), tak v nich tato plastika není. Obdobně je to s továrnami keramickými. Je však možné, že tuto plastiku vyráběly speciálně, např. na náhrobní biskvitovou plastiku zaměřené firmy, ale to by zasloužilo samostatný průzkum.

Je mi líto.

Zdraví

PhDr. Jan Mergl, Ph.D.

Vedoucí sbírky skla, keramiky a porcelánu

 

48 ]

 

Hezký den ze Žacléře,

prošli jsme materiály, které máme k dispozici v našem archivu na téma žacléřské porcelánky, zejména ceníky výrobků z let 1901 a 1907, ve kterých se nachází výčty všech v Žacléři vyráběných figurek. Svatou Bernadetu jsme mezi nimi bohužel nenašli a soška této světice ani nefiguruje ve sbírce.

K expozici žacléřského porcelánu byl vydán menší katalog se zajímavostmi k historii porcelánky i sbírce samotné, je k dispozici zdarma. Pokud byste o něj měl zájem, můžeme Vám jej zaslat.

S přáním pěkných letních dní

Bc. Eva Rennerová

Vedoucí Městského muzea Žacléř a TIC

 

Vážený pane v nově vyšlé knize pana Jiřího Hořavy Bechyňská keramika(kERAS do roku 1948) ani v katalozích přítomných v muzeu ani v našich sbírkách jsme Bernadetu neobjevily. To ale není záruka toho že ta situace neexistovala. S pozdravem Janáčková

 

Vážený pane Lojkásku,

Děkuji za Váš dotaz, ale obávám se, že Vám příliš nepomohu. V našich sbírkách se sice nachází porcelán z produkce západočeských porcelánek, ale je to především porcelán užitkový (nádobí), nebo dekorativní (figurky pastýřek apod.). Náboženské motivy se zde prakticky nevyskytují. Nejsem odbornicí na místní produkci porcelánek, ale pokud vím, v knihách dekorů a tvarů, které máme k dispozici je především nádobí. Figurální porcelán se tu ve 20. letech 20. století sice vyráběl, ale šlo spíš o umělecké dekorace než o sošky do kostelů. V blízkém Krušnohoří byla tehdy rozvinutá tradice lidového řezbářství, ale tam se zase jednalo spíše o figurky s hornickou tématikou. Dívala jsem se i do fondu plastik a ani tam se bohužel žádná plastika přímo s motivem sv. Bernadety nevyskytuje.

Se srdečným pozdravem z Muzea Karlovy Vary

Kristýna Matějů

 

Děkujeme za přání, pana Hořavu jsme oslovili ale nic z něj nevypadlo, prý se máme odkazovat jedině na jeho knihu ale konkrétního nic takže nevím co si mám myslet, pokud by věděl, asi by to snad řekl. J

 

Dobrý den,

jsem knihovnice i kronikářka ve Vlčnově. O historii kapličky jsem v kronice nenašla žádnou zprávu. Kroniky obce jsou uloženy v Státním okresním archivu v Uherském Hradišti a jako takové jsou jistě přístupné badatelům. Jejich digitální verze je přístupná na obecních webových stránkách v záložce Informace o obci, Kroniky obce, takže tam můžete nahlédnout také.

Přeji Vám hezký den.

Marie Kolajová

 

Krásný den ze vsetínského muzea.

Předmětem našeho výzkumu jsou prioritně sbírkové předměty muzea, nikoli památky v exteriéru. Pokud se jedná o kulturní památku v péči památkového úřadu, obraťte se s žádostí o informace na příslušný orgán; pokud nikoli, kontaktujte současného majitele. Co se týče kronik, bývají uloženy podle svého původu na obci nebo na farním úřadě, popř. jsou odevzdány do archivu. Pátrání po pamětnících bývá příjemnou a dobrodružnou složkou bádání, tu si určitě užijete (doporučuji v prvé řadě setkání s místním kronikářem).

S přáním mnoha badatelských úspěchů O. Méhešová

Mgr. Olga Mehešová

Muzeum regionu Valašsko, p.o.

 

Dobrý den,

bohužel mám pro Vás špatné zprávy. V našem muzeu je velice omezená sbírka porcelánu z výroby firmy Haas a Czjzek, největší sbírky byly na zámku v Mostově. Po uzavření porcelánky vše rozprodali a to včetně materiálů jako katalogy apod. V současné době se v našem muzeu nenachází žádná kostelní socha ani reklamní materiály či katalogy ze kterých bych mohl cokoliv zjistit. Pokud se mi náhodou podaří někde získat tyto informace dám Vám jistě vědět. Snad se Vám poštěstí jinde a podaří se dohledat kýžené informace.

S pozdravem Zdeněk Heppner, muzeum Horní Slavkov

 

Dobrý den pane Lojkásku,

co se týká evidenci obyvatel, ze zákona nemůžeme sdělovat žádné osobní údaje o občanech.

S přáním hezkého dne

Bc. Bronislava Fatěnová

 

Diví se mi snad po takovéto galerii ještě někdo za ono používání úsloví genocidně zločinný stát?

Co nebylo v této zemi v posledních 30 letech mravní genocidou masově zdevastováno, o to žádný zdejší, vyplácený ze státního, nemá zájem.

 

Ale naprosto civilizačně nejhrůznější je ona samozřejmost odpovědi z prostředí oddělení evidence obyvatel Městského úřadu v Hodoníně. Kam jsem se tázal po údajích souvisejících s osobou autora tamté dubňanské kostelní lurdy.

Který zemřel zhruba před 70 lety.

 

Těžko si svedeme představit, že by se za časů jeho Apoštolské Císařské Milosti nemohlo v roce 1910 obdobně vědět o životě básníka Karla Hynka Máchy.

Podobně jako by byl úředně tajen před buditeli ještě v roce 1960 takový jiný básník jako třeba Jan Neruda?

Dneska je zakázán i Jakub Deml, zemřelý okolo roku 60. minulého století.

 

Franzi Kafko, nesměj se tam v hrobě, vždyť úředně zapřen jsi i ty!

 

Jakož i všichni zdejší židé i Židé genocidou zhubeni.

 

49 ]

 

Pak Vám navrhuju kontaktovat a poprosit pana Gráfa mailem, aby Vám jen zpřístupnil kostel:

Domluvte se s ním na čase. Svolení duchovního správce máte. S přáním všeho dobrého +

Lubomír Řihák

Farnost Babice u Lesonic, Jakubov a Litohoř

 

Dobrý den,

omlouvám se,počítač jsem neměl zapnutý celý týden.Jestli Vám to vyhovuje v sobotu,napište kdy přesně.Odpoledne je tam úklid a v 17.30h. mše svatá.

Přeji pěkný den!

Gráf

 

Dva dny předtím jsem nejedl, dnes je třetí, co se týče mého stravování, takový týž.

Ale večer si musím na ráno navařit nějakou energii, abych dojel vlaky osobáky do Moravských Budějovic, a hlavně odtud došel za jen 1 hodinu do kostela s další lurdou, k níž jsou to jenom 4 kilometry, fárplán přikládám.

 

Jinak musím napsat, že na na web.zdarma jsem dal včera další kousek, tentokrát obrázkový, už o přímém zpodobování svaté Bernadety.

Hezký den pane Lojkásku! Tak ať se Vám vede! Ten včerejší web se Vám povedl.

PÁ 10:59 Moc pěkné!

A že i přes pýchu jsem dneska poctivě začal druhý. Pokračující v tomtéž.

 

Chvála sama sebe sice smrdí, ale pokud snad chce někdo odkaz na tento web první, hotový, nechť si napíše do komentářů. Sem ho zveřejnit nemohu, poněvadž začíná tím čtyřhláskovým obzvláště vulgárně sprostým slovem, http, za jehož použití zde na blozích (byť ne přímo v této podobě, jak jsem zde ilustroval kdesi výše) mi bylo předvčera bezodkladně odpojeno počítadlo návštěvnosti, takže celý příští měsíc budu psát a opravdu nevědět (alespoň v počtech každý den kusů příchozích) komu.

Inu, jak je to v každém genocidně zločinném státu běžné, virtualita přeludů a iluzí v přímém přenosu.

 

Ale třeba ta lurda v kostele, za kterou zítra míním vlaky osobáky dojet a pak po svých zheblý třídenním hladem ze zvůle státu jít, bude mi jako srozumitelná – třebaže se týká čehosi nesrozumitelného, tedy původního zjevení.

Čili zázraku.

 

A ještě jeden obrázek si v téhle zmíněné souvislosti neodpustím.

Načal se naplňovat podivným příběhem.

Včera jsem poslal tenhle gif čerstvě zrovna udělaný, který je z prostředí podstavce českotěšínské kostelní lurdy, jednomu svému českotěšínskému kamarádovi, který vypadá přesně stejně, hlavně obličejem a držením těla, jako ten pán vyřezaný před sto lety.

Přičemž jeho rodiče ani prarodiče z Těšína nepocházeli.

 

Před pár roky jsem mu trochu pomoh do života a on mi dneska po obědě poslal tenhle mail:

Já jen, že odpo jdu nakupovat, tak Ti něco přinesu

tak mi otevři

 

Musel jsem odmítnout, poněvadž na účtech u České spořitelny, díky poměrům v tomto genocidně zločinném státě pro mne zapovězeným, mám ležet mnohem, mnohem, mnohem, více nežli on.

Ale nemohu z nich dostat nic.

Táta taky přišel o všecko za měny v roce 53., Zápotocký tenkrát jakož i Zeman dnes začínají oba na Z, tak co.

 

Tytéž poměry – jenom kdybych si teď svedl vzpomenout, jak jsem to tenkrát napsal jednou jedinou shrnující větou před málem 30 lety v tom mém famáckém absolventském scénáři pojednávajícím zejména o zdejších poměrech na začátku 50. let.

Dostal jsem při komisionální obhajobě za 1, a tamta věta, vyslovená propuštěným lágrovým vězněm, zněla tak: Hradčana ještě stojí.

Hradčana ještě stojí – každý se teď letos o prázdninách může přesvědčit!

 

Na Hradčanech (ale těch u Přerova pár kilometrů nahoře nad Holešovem) tenkrát taky estébáci vybili pár chlapů z té protistátní skupiny Hory Hostýnské – ovšemže: rovněž (bez obdobné znalosti i tohoto původu našinci) byli i oni mrtví bez těch dneska tak samozřejmě takzvaných občanek.

 

Z vlakového nádraží je to jenom 2km.Přeji šťastnou cestu!

Gr.

 

http://svatabernadeta1.unas.cz

 

 

 

.

---