Suchost

První věc, co udělám je, že zaklepu. Myslím jako pořádně zaklepu. Žádný ťukání ale pořádný buch buch buch doprdele. Chci abyste do toho ztrouchnivělýho kusu mrtvýho dřeva zabušili tak ostře, že spadne destička s číslem dvanáct a vaše ruka bude rudá, rudá jako krev, rudá jako vaše tvář, protože vám vaše ex jednu ubalila, a fakt nemluvím o trávě, protože jste jí podved, protože tři panáci, protože hezká servírka, protože HIV vás moc nevzrušuje.

Chci říct, že jsem dost nasranej, ale o to tady teď nejde.

Buším, protože za těma dveřma, za tou vyhoblovanou parodií na soužití s přírodou, sedí paní Alexejevičová a paní Alexejevičová blbě slyší. Musíte bejt fakt kurva hlučný, protože už z chodby slyšíte, že u ní jede telka na plný volume. Všechny ty politický debaty s Okamurou a písničky ze šlágru. Někdy je vhodný I zakřičet.

Zakřičte haló, paní Alexejevičová, jsem tu, pojďte otevřít a ona se pomalu zvedne z křesla, setřepe z klína mrtvou kočku, co už začíná smrdět a vydá se ke dveřím. Sune se po koberci prožraným od molů a vy křičíte Haló. Haló jsem tady, vaše smrt, jdu si pro tebe ty stará uschlá mrcho, co si bez dózy plný léků ani nevytře houbu.

Viz též: nechtěný vaginální výtok.

Dveře se otevřou a ona stojí na prahu. Je to vlastně taková ta hodná babička. Víte, co myslím. To hezké z vašeho dětství. Ta, co včera volila komouše a dneska SPD. Jojo, ta, co vám poslala ty supr buchty. Achjo, tyhle babičky a dědečkové. Všichni ty starý zkroucený trasořitky co po 12cti letý směně ve skladu v Liedlu musíte v tramvaji pustit sednout. Ty, co se v úzký uličce sunou před váma, snaží se popadnout dech a vy si říkáte, že horní hranice dožití by se měla ale sakra zkrátit.

Paní Alexejevičová mě pozve dál a já jí odnesu mlíko na kuchyňskou linku. Dalo mi zabrat donést ho až sem. Víte možná není tak těžký, ale vás ještě pořád bolí bok od toho kulturisty, co vás zmlátil a teď píchá vaši holku. Chci říct, že jí nevadí, že má malýho ferdu, protože umí použít varlata jako vaginální Venušiny kuličky, protože mu to dělal jeho brácha, protože mu to dělal jeho táta, protože mu to dělal jeho táta, protože… Já nevím. Je mi z toho fakt trochu na nic.

Možná proto jsem ještě neodešel a paní Alexejevičová si mě se zájmem prohlédne. Je to ten samej pohled, co na vás hodí Jehovista když ho pro jednou pozvete dovnitř.

Víte jde o to, že člověk žije až trochu moc dlouho. Zvíře se rozmnoží a zdechne, ale člověk? Ten píchá dál. Všechny ty krize středního věku a syndromy vyhoření. Chci říct, že člověk ví, že už měl dávno chcípnout, ale neodkáže se tomu postavit. Je to sakra tak těžký?

Nažer se, zapíchej si, vychovej dítě a chcípni.

Chci říct, že máme Liedl, prostitutky, baby boxy ale umírat se nějak nikomu nechce.

Možná, že jenom neumíme dotahovat věci do konce. Jde o to, že většina lidstva se zasekla na polední metě. Všechny ty sexuální úchylky a manga porno. Chci říct, že člověk doslova stagnuje, hibernuje ale vlastně se mu docela líbí ty zásoby porna a nafukovací pany, co vypadaj jako Jennifer Lorence. Všechny ty hry na policajty a zlobivý sestřičky.

Možná, proto má paní Alexejevičová rtěnku? Člověkovi se sex zalíbil tak, že nemůže dál. Možná proto je I přes kadaverin z kočičího těla cítit silná voňavka? Je jim jedno, že zůstanou navždycky nedokonalí. Nekompletní. Že porušujou vesmírnou harmonii. Víte oni by radši ještě jeden orgasmus. Notak. Jen jeden. Snažím se vám naznačit, že možná proto má paní Alexejevičová ty černé šaty s výstřihem, který by ale potřebovala mnohem mnohem níž protože má kozy zastrčený za gumu krajkovaných kalhotek.

Stojí tam, v tý hnusný starý místnosti a pokusí se o úsměv. O ten, co je vlastně jenom jemný zvednutí koutků, protože při čemkoliv odvážnějším by jí vypadla protéza.

První pravidlo nošení mlíka pro paní Alexejevičovou je, že ho necháte za dveřmi, vezmete si peníze a jdete okamžitě pryč. Nenecháte pozvat ani na dort ani na čaj ani se nechoďte dívat na její kočku, jak pěkně spinká na polštáři, protože je mrtvá a za chvíli jí vytečou oči.

Druhý pravidlo je, že mlíko necháte za dveřmi a prostě kurva vypadnete. Ať se děje cokoliv. Protože jestli tam zůstanete jako já teď tak paní Alexejevičová přejde ke dveřím a zamkne. Pak se otočí, začne vám říkat tygříku a já se musím ihned posadit.

Zavrčím.

Těch pravidel je víc, ale žádný z nich nemluví o tom, že byste se měli pohodlně uvelebit a povolit si pásek. Víte jde o to, že paní Alexejevičová je k vám už od začátku trochu přítulná. Trochu moc moc. Všechno to objímání a pusy na tvář. Chci říct, že to je skoro hezký, dokud vám nezačne šahat na zadek.

Kdyby Němcová nebyla křesťanskej konzervativní škrt tak je Babička román pro dospělý.

Paní Alexejevičová se postaví naproti mně, nohu si vyhoupne na stoličku tak akorát aby se jí vykasala sukně a začne si upravovat podvazek. Kůže na nohou je svraštělá a v elegantních trsech jí pokrývají černé chlupy, ale já se neodvrátím. Možná proto, že mě moje máma v dětství dost nemilovala a já si kvůli tomu nevytvořil respekt ke svýmu já.

Možná, je to tím, že uplynul už skoro měsíc od rozchodu s holkou, co jste mohli píchat a v blízký době to na žádnej novej objev nevypadá. Víte můžu vám to vysvětlit tisícem důvodů, ale já si místo toho začnu rozepínat košili. Fakt bych vám to líp nastínil, ale snažte se lidem vysvětlit proč se chystáte opíchat jejich babičku.

Beru paní Alexejevičová kolem ramen prolezlých aterosklerózou a cítím, jak se chvěje. Cítím, jak jí buší srdíčko a začínám mít erekci, protože jsem si za dveřmi střihnul erexan.

Líbá mě a já inhaluju stařeckej dech plnej hniloby. Cítíte to? Jo? Je to jako líbat mumii ale já se neupejpám a dám jí pořádnýho francouzáka. Od protézy mám v jazyku třísku a začnu pracovat na jejím krku a klíčních kostech a všech těch velkejch pihách prorostlých chlupama. Všechny ty vyrůstky a skrvny co nejsou ale můžou bejt nádor.

Paní Alexejevičová ze mě strhne košili a já vyjeknu, protože mi sakra drsně zatočí s bradavkama. Kurva skoro mi je utrhla. Ta baba. Ta parodie na starý dobrý časy.

Odnesu jí do postele a kalhoty si radši sundám sám. Ona začne pusou mířit tam dolů ale já říkám prrr. Prrr babi. Kousky dřeva si ze žaludu tahat nebudu. Ona kývne a vyndá si zuby. Je roztomilý, jak se jí najednou propadnou tváře.

Víte, jak dobrý může být, když vám někdo čůráka dráždí holejma dásněma?

Chvilku si semnou hraje a pak je řada na mě. Usměje se a hlavu mi strčí mezi nohy.

Tak jo tak jo tak jo. Ok Ok. Kurva tak jo. Takže hned zavřete oči a dýchejte pusou. Možná si radši zacpěte nos. Jo tak. A teď pomalu vystrčte jazyk a prozkoumejte terén. Ne ne, žádný blití, povídám žádný zvratky. Váš ubohej oběd nikoho nezajímá. Pěkně vystrčte jazyk a nepřemýšlejte nad tím, že chutná jako uzený šproty a sardinky a olivy ve slaným nálevu. Ty zelený. Ty hnusný. Zkažený mušle z pofiderní chorvatský restaurace. Všechny ty jídla, na který se od týhle chvíle už nebudete moct ani podívat.

Chci říct, že to tam dole chcete fakt dobře zpracovat, protože ta baba je stará a suchá jak poušť a jestli jí ho tam strčíte jen tak, tak vám ho vohobluje jako šmirglovej papír. Takže naberte pořádnej kedr a šup tam stim.

Ok ok. Tak jo. Proboha. To už asi stačí. Sápu se nahoru, jen tak tak zaujmu misionáře a zasunu. Zasunu a kdybych v sobě neměl 50 miligramů zerexu tak se mi varlata i s pérem poroučí hluboko do podbřišku.

Tak jo. No jenom přirážejte. Tak tak. Cože? Říkáte, že litujete, že jste si radši nevyhonili péro? Ale ne. Přemýšlejte o tom jako o cestě. Je to jenom další fáze. Fáze tři, po který následuje už jenom…

Píchám jí jak drak a ona ani nestačí vzdychat. Ejakuluju a líbí se mi to víc, než by asi mělo. Trochu sebou trhnu, protože nemám kondom, ale pak mi dojde, že na tom už vlastně nesejde.

Je to jako když na poprvý nenahmatáte mobil v kapse. 

Vydechnu a lehnu si vedle ní. Říkám, že to bylo fajn, ale ona mlčí. Nehýbe se. Znáte to. Ty výčitky, že jste podvedla manžela, co je už dvacet let po smrti.

Zopakuju na hlas, že jsem si to fakt užil ty zatracená stará ježibabo, ale ona neodpovídá. Až po chvíli mi dojde, že je mrtvá. Je mrtvá, protože ten orgasmus, co měla byl doopravdy poslední. Jako doopravdy doopravdy. Možná, že ještě existujou lidi, co umí dodržet slovo?

Viz též: fáze čtyři.

Viz též: vysvětlování ubrečenejm vnoučatům proč má v sobě jejich babička vaše sperma.

No jo. Ten chlap, co chodí po hospodách a vykládá, že jednou upíchal holku doslova k smrti jsem já. Všechny ty řeči jsou pravda jojo. Chcete si to taky poslechnout? Víte, možná že ty nejlepší příběhy nakonec nejsou o tom, co řeknete, ale o tom, co vynecháte.

Takže posloucháte? Jo? Můžu začít? Tak ju.

Jednou jsem nesl jedný totální kočce mlíko, když v tom…

---