Vrávorám

Vrávorám v jeho objetí.
Opravdu mě miluje, nebo jsem poslední naděje?
Nechci být volba, ale nutnost k přežití. 

Vstávám z postele.
„Kam to jdeš? “
„Jenom pro vodu,“ hlavně daleko od tvý dusivý lásky.
Zajímalo by mě, proč má sbírku bílýho povlečení.
Není to nějaká úchylka?
Působí docela úchylně.
Možná má v plánu mě zabít a pak s mými ostatky udělat zvrhlej rituál.
Hmm, to by na něj bylo přespříliš zajímavý.

„Pij.“
„Co v tom je?“
„Neboj jen pár prášků na spaní.“
„Kolik je u tebe pár?“

Točím se dokola.
Točení je dost nedoceněný pohyb.
Vždycky mě při něm zalije takový hřejivý pocit.
Třeba mi připomíná dětství, ale ne moje, dětství lidí ve filmech. 

„Já moc dobře vím, co jsem řekl, jak by taky ne.
Zbytečně to překrucuješ a narušuješ mi čakry. 
Zkus zabrnkat na trochu pozitivnější strunu. 
Bude to pro oba přínosnější.“