DELETE

Klikyty klik

Detektiv Robert Louis Stevenson postává na rohu před kanceláří a kouří. Cestu křižují auta a on přemýšlí kam asi všichni jedou. Vypadá tak jako detektivové obvykle vypadají. Jenom obočí má trochu hustší. Je to Cara Delevigne v tlustém plstěném kabátu.

Kouří cigarety značky „může zabít i vaše nenarozené dítě“.

 „Máš pět minut Lui“ ozve se za ním a on energicky pokýve hlavou. Kýve ano ano ano. Ano kurva. Ruka s spojena s cigaretou, spojena s pusou se mu třese. Je to tik podobný tomu, co má v oku.

Mrk mrk.

Představte si, že se na obrazovce objeví fotka černýho miminka a pod ním komentář „doufám, že ten negr brzo chcípne“. Všechny ty srazy falešnejch ku klux klanů a videí vyzývajících k boji za bílou Evropu. Křižáci umírali, aby očistili Evropu od Turků jenom proto, abyste vy žili po boku negrů a asijský špíny.

Co uděláte?

Vedoucí náboru internetových censorů Ernie říká, že nalistujete článek tři, oddíl hate speech a komentář, video a skupinu smažete.

Detektiv Robert Louis Stevenson možná dnes není ve službě, to ale neznamená, že se tak necítí. Všechny ty práce, co máte bokem abyste si mohli v neděli koupit něco co není z KFC.

Jeho klobouk je jako z noir filmu a cigareta hoří až skoro u filtru, ale on jí ještě nezahodí. Vysaje každičký kousíček nikotinu, co ho dokope vstříc další pauze.

Představte si, že trávíte dopoledne nad videi malejch holčiček, co tančí v plavkách a rozhodujete se, jestli je to sexuální obsah nebo ne. V čase 0:33 jasně vidíte obrys bradavky, což znamená oddíl třináct, což znamená delete. Jejich zadečky jsou ještě bílý a půlky po stranách zařízlých tang vypadaj, jenom jako trochu moc protáhlý nohy.

„Lui konec, pojď zpátky“.

Ano ano ano, kýve. Palcem odpálí špaček na zem a bezdomovec co čekal za horem ho zvedne jenom proto aby ho zase zklamaně zahodil.

Jsou tu videa z vietnamskej tržnic. Psi bez hlav a hlavy bez psů. Kočky s vyhřezlejma střevama. Mačety stejně narezlý jako ty se kterejma ISIS popravujou vězně.

Ernie říká, že se máte prostě nadechnou a pokračovat v třídění. Jsou i horší práce co děláte bokem, protože ta hlavní vám nevynáší.

Hádky důchodců, co chtějí podpálit cikánskou ubytovnu. Volte Zemana. Nevolte Zemana. Krypl. Čůrák. Všude jenom frustrovaný lidi, co se potřebujou vybít, což znamená oddíl patnáct a jedenáct. Delete, delete. Když už je konečně večer tak docházíte a v kapse u bundy ještě dlouho klikáte na neviditelnou myš.

Delete, delete, delete.

Všechno to odstraníte. Vysajete. Zakryjete.

Z vaší hlavy to ale nikdy nezmizí.

Možná vás nakonec nezničí vraždy ale všechny ty fotky týraných opic a malejch dětí fotících si vagínu. Ahoj tohle je můj klitoris. Zanechte like a sdílej.

Detektiv Robert Louis Stevenson někdy přijde domů a pláče. Pláče a jestli to zrovna nejde tak křičí. A jestli by tim rušil sousedy tak jenom buší do podlahy nebo zapije ibalginy vodkou nebo si vezme Psychoton nebo Vetrisol nebo cokoliv co ho aspoň na chvíli vypne a zbytek noci stráví čtením Alenky v říši divů.

Modrookej chlapeček v kápi říká: „smrt všem zasranejm Hispáncům.“

Jde o to uvědomit si, že zabít někoho možná není to nejhorší čeho je lidstvo schopno.

Za chvíli začne zapadat slunce a on se zase jednou ponoří do místnosti plný hučení větráků a rychlých kliků na klávesnici. Jde ke svýmu místu a na bělomodrý židli pozdraví sedícího Pabla, co je tu nový.

Říká „Ahoj Pablo“

Ne, ne.

Vlastně říká: „"Lasciate ogne speranza, voi ch'intrate"

„Co?“

„To je Dante.“ Vzdychne Robert a posadí se.

„Aha.“ Vzdychne Pablo.

„Chci, aby sis teď hned zapamatoval, že oddíl 8 a 9 se dá použít skoro na všechno. Je to první věc, na kterou se odvoláš, když se někdo bude bránit.“

„Tak jo“ řekne Pablo a nervózně se zasměje.

„Jsem Robert“ řekne Robert. „Robert Louis Stevenson“.

Pablo pokýve hlavou a oči mu zazáří.

„Jako ten Louis Stevenson? Co psal ty knížky?“

Robert si přisune židli a rozsvítí obrazovku. Na plochu mu vyjede holka, co si fotí svoje pořezaný zápěstí. Hashtag zkurvenej život, hashtag jediný řešení, hashtag v bolesti je pravda.

„Ne“ řekne Robert, zakliká na delete a kroutí hlavou, jak se snaží přečíst překlepy v nenávistným komentáři pod příspěvkem UNICEF Africa. Pak udělá klikyty klik a další projev zla navždy zmizí v éteru.

 „Ten už je přece dávno dávno mrtvej Pablo“.

---