Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAchjo...
26. 04. 2002
3
0
1184
Autor
Tanizaki
aneb někdy to nestačí jen se přesvědčovat, jak je všechno relativní. Sám sobě nejhůř uvěříš. A těžko můžu před sebou utéct.
A tak zůstávám v té temné jeskyni, kam sem tam proudí proužek světla a oslepuje mé citlivé oči. Někdy osvítí věci, které mě upřímně děsí, a tak už oči skoro ani neotvírám.. Co kdyby přišlo Světlo?
Člověka, kterého nejvíc miluju, také nejvíc nenávidím. Jsou chvíle, kdy mě cosi nutí ubližovat, aby to ten druhý co nejvíc pocítil, a pak pláču v koutě a vůbec to nechci a chci se jen dotýkat a milovat.
Jsem ještě dítě. Sobecké a bláznivé, které si neuvědomuje, co dělá a tím méně důsledky svých činů. Co vlastně od života chci?
Když to nemám, jsem nešťastná, když to mám, jsem šťastná. Jak jednoduché. Škoda jen že se tak těžko rozpoznávají důvody a faktory.
Může něco skončit, aniž by něco jiného začalo? Může, i když si nejsem jistá, zda z té samé věci. Ale když už není, je to stejně jedno.
Jednou jsem slyšela bít zvony. a bylo to krásné.
Čeho se bojím a před čím utíkám?
Jakto, že utíkám, když sedím poloslepá v temnotě?
Čímto, že vidím bolest všude kolem?
Mají vůbec lidé něco společného?
Může muž alespoň na zlomek chvíle pochopit ženu?
Nechceme mlčet jak byste chtěli.
Nemějte výčitky.
Musíme Vám říct ten kousek pravdy, co nám byl dán, protože Vás bezmezně milujeme.
Nechcete slyšet? Nechcete poslouchat?
Chcete stavět mosty a budovat paláce.
My chceme utéct z temnoty.
Nedivte se prosím, že nás musíte vést, vždyť ani pořádně nevidíme na cestu.
Oslepené oči slzí a bolí...
A tak zůstávám v té temné jeskyni, kam sem tam proudí proužek světla a oslepuje mé citlivé oči. Někdy osvítí věci, které mě upřímně děsí, a tak už oči skoro ani neotvírám.. Co kdyby přišlo Světlo?
Člověka, kterého nejvíc miluju, také nejvíc nenávidím. Jsou chvíle, kdy mě cosi nutí ubližovat, aby to ten druhý co nejvíc pocítil, a pak pláču v koutě a vůbec to nechci a chci se jen dotýkat a milovat.
Jsem ještě dítě. Sobecké a bláznivé, které si neuvědomuje, co dělá a tím méně důsledky svých činů. Co vlastně od života chci?
Když to nemám, jsem nešťastná, když to mám, jsem šťastná. Jak jednoduché. Škoda jen že se tak těžko rozpoznávají důvody a faktory.
Může něco skončit, aniž by něco jiného začalo? Může, i když si nejsem jistá, zda z té samé věci. Ale když už není, je to stejně jedno.
Jednou jsem slyšela bít zvony. a bylo to krásné.
Čeho se bojím a před čím utíkám?
Jakto, že utíkám, když sedím poloslepá v temnotě?
Čímto, že vidím bolest všude kolem?
Mají vůbec lidé něco společného?
Může muž alespoň na zlomek chvíle pochopit ženu?
Nechceme mlčet jak byste chtěli.
Nemějte výčitky.
Musíme Vám říct ten kousek pravdy, co nám byl dán, protože Vás bezmezně milujeme.
Nechcete slyšet? Nechcete poslouchat?
Chcete stavět mosty a budovat paláce.
My chceme utéct z temnoty.
Nedivte se prosím, že nás musíte vést, vždyť ani pořádně nevidíme na cestu.
Oslepené oči slzí a bolí...
Naprosto naprosté... ale rozhodně né prosté. Rok je pryč, zase je jaro, a zase je líp.. nebo zas jarní depky přepadají naši Tani? Jestli náááááááhodou jo, tak honem přihoď dílko, básni, verš, protože mám po tobě absťáček. MTR.
Tanizo, básně které píšeš obdivuji už dávno, a teď mě zas přivádíš za vlasy pod kyvadlo, abych viděla co neumím, slyšela co nevyzpívám a cítila tíhu, kterou nenazvednu. Už jsem se o zolikonocích stěžovala, že pořád nemůžu sehnat tu tvoji sbírku, já toho ViNila asi umučím
...když ono to původně měl být jen ten prolog, a nějak se to zvrhlo..
Děkuju TI, ani nevíš co pro mě děláš, mám Tě ráda.
zvrhlo ? tak jsem asi zvrhlík, když si v tom tak libuji :o) a prolog je povedený, autentický zápis z nočních můr
hihi, to jako že když ViNila umučím, prokážu ti tím službu ? :o) tak jo, udělám cokoliv abych měla tu sbírku ! ;o)
Jednou jsem slyšela bít zvony...
toto rozhodne nie je blbůstka
...
posielam objatie