Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNádej
Autor
Tulák vrbový
Stál som na kamenistom brehu,
miloval tú úzko spätú nehu
s citom pre hudbu osudu
som pozoroval ako vietor unáša vodu
v západe slnka za šíre more,
za hranice sveta spevom Luny, ktoré
sa zamknú každý večer v krvi,
Svet vtedy vyzerá, ako by bol mŕtvy,
lež ráno radosťou očakávam zoru,
dávam zbohom hviezdam, vesmíru.
S náručou objímam zrodom nový deň,
v zelenom šate ocitá sa zem
a ja som naplnený šťastím z tejto krásy,
keď stromy tichom prebudia svoje hlasy-
nehovoria slovami, lež k môjmu srdcu
rozprávajú a ja spoznávam toho vládcu,
ktorý tento chrám radosti stvoril
a nádej, ktorú som večer stratil
znovu sa vrátila do mojej duše
a snáď nájdem cestu za hranice sveta
kam duch môj teraz nemôže.
3 názory
corriente libre
29. 09. 2019Tulák vždy píše básně s tím, aby se těšil ze svého toulání.
Píše je pro svého Ducha a pro všechny, kteří si přejí naslouchat.
Toulá se, protože si přeje nalézt víc než se říká,
že se nalézt dá. A dokud žije, tak to hledá.
Musí být upřímný v tom, že nic neočekává,
protože ví, že se dívá na Tajemství, které nebere konce.
To je jeho umění i odměna. Má jen svou pouť.
A tu si pěstuje se smyslem pro krásu.
I mě se líbí ta nekrocená spontánnost s upřímností vůči tomu, co s láskou následujeme. V patnácti by jsem to asi tak zahuštěně dohromady nedal. Tu přitažlivou náklonnost nechat se unášet naplno a nenávratně šeptá vítr sám od sebe v každé době. A když nejsme pohodlně zdomácnělí, tak má Sílu nás vzít s sebou. Takže to ani není náděj, ale živoucí šance..
...ta první sloka se mi líbí, je v ní jakási euforie, upřímnost ?
Jen jsi mohl báseň přepsat a ne zkopírovat i s tou modrou.
Ruší. A k básni se mi to nezdá fér.