Malý svět

Klečím na kolenou a sbírám z podlahy střepy, které po sobě nechal jeho hrnek. Nechtěl jsem s ním mrštit o zem, ale když mě popadl takovej vztek. Pořád mi to nějak nedochází, ani jsem se nešel rozloučit. Viděl by, jak moc se bojím samoty. Proč musel odjet na druhej konec světa? Kdybych mu tu cestu neodkýval, možná by zůstal. Neumím dát najevo city, ale mohl aspoň vytušit… „Krucinál!!!“ a teď jsem se navíc řízl. Kašlu na to! Kašlu na celej svět: „Kašlu na tebe!“

Bertram a Adam se poprvé poznali ve svých dvanácti letech na táboře. Tehdy jeden druhého nesnášeli. O deset let později se znovu setkali na narozeninách Andrey, Bertramovi nejlepší kamarádky. Druhý den po narozeninách se spolu ráno vzbudili v Andreině vaně. Zjistili, že spolu sdílí stejný názor na lhostejný svět a vyžívají se v rozborech všedních situací. Byli spolu pět let, aniž by se milovali.

„Anno, seš taková mrcha!“ 

„To, že neustále dokola nechci poslouchat kecy o tvým rozchodu ze mě nedělá mrchu. Já měla taky na pytel týden. Poznal bys to, jenže ty neustále řešíš jenom sebe. Mám hranici a tu jsi právě překročil. Víš, co si myslím? Udělal jsi to záměrně. Odsouhlasil jsi mu cestu do podělaný Austrálie, protože se bojíš, že se na tebe lidi vykašlou a takhle je to pro tebe jednodušší. Za většinu věcí si můžeš jenom a jenom ty sám. Všechny kolem dusíš tím fňukáním. Andrea už se s tebou ani nechce vidět.“

„Andree vypadlo hlídání!“

„Ne, ona tě má plný zuby, když jsem jí řekla, co se stalo, tak ho zrušila, aby tě nemusela poslouchat…“

Andrea a Bertram se seznámili na střední škole. Držel je pospolu až patetický strach z osamocení. Velmi intenzivně spolu trávili veškerý volný čas, až do Andreiných dvaadvacátých narozenin. Nikdy Bertramovi neodpustila.

Obě jsou svině. Nestačím se divit. Sice možná řeším problémy trochu intenzivněji, ale já zkrátka jdu až na dřeň. Nemůžu za to, že jsou tak povrchní. To jsem poslední normální bytost na planetě?!

Anna Bertrama nikdy moc nemusela. Ať už proto, že na střední s ním začala její nejlepší kamarádka trávit většinu času nebo proto, že sama byla do Adama zamilovaná (právě ona ho tehdy přivedla na Andreiny narozeniny) a těžce nesla jejich vztah. I bez toho však považovala Bertrama za přehnaně neurotického a přecitlivělého. Ze začátku se s ním stýkala pouze kvůli Andree, postupem času si ovšem vytvořily zvláštní druh symbiózy, kdy si navzájem vykládali dlouhosáhlé monology, bez větší zainteresovanosti druhého.

Je tu nesnesitelný ticho. Nikdy jsem nepochopil, jak mohl poslouchat folk. Neznám nikoho aspoň trochu normálního, kdo by ho poslouchal, mělo mě to varovat. Asi sem koupím televizi. Klidně si nechám rozežrat mozkový buňky, už mi do toho nemůže kecat.

Bertram s Adamem oba rádi cestovali. V Austrálii byli hned několikrát a udělali si tam spoustu přátel. Právě jeden z nich v ní nabídl Adamovi práci. Adam to viděl hlavně jako příležitost zbavit se na sobě závislého Bertrama. Byl si moc dobře vědom, že by Bertram neopustil matku trpící Alzheimerem.