Milan - část 6.

Milan se učil dobře, o dost líp než Irena. Milada mu proto naplánovala jasnou budoucnost. Kromě zářivé sportovní kariéry musí taky vystudovat slušnou vysokou školu, aby měl pak dobré uplatnění, až začne jeho sportovní hvězda pohasínat. Proto bylo jasné, že pro splnění obou cílů musí po základce nastoupit na sportovní gymnázium. Josefovi to bylo celkem jedno, protože na jeho názor se stejně nikdo neptal.

Milan samozřejmě souhlasil, která jiná škola by mu umožnila trénovat v takovém rozsahu, v jakém potřeboval. Dělal všechno proto, aby měl co nejlepší výsledky a na školu se dostal. Měl potřebné zázemí pro trénink a měl dostatečně pevnou vůli. Bičoval se k lepším a lepším výkonům a ono se to vyplatilo. Získával medaile a získával i chybějící sebeúctu. Získával ještě více obdivu své matky, která si teď jeho olympijskou kariérou byla naprosto jistá.

Tak se stalo, že si začal poprvé v životě připadat dobrý. Co dobrý, nejlepší. Na jejich partu sportovců holky letěly a on si jejich pozornosti užíval. Přes Miladin odpor si nechal narůst vlasy a pořídil si koženou bundu. Byl frajer, který i přes noc strávenou v hospodě dokázal ráno podat medailový výkon. Byl z nich nejlepší a oni to věděli, přirozeně se stal jejich vůdcem. Zakřiknutý zmatený kluk získal poprvé moc, která s ním mohla zamávat víc, než si uvědomoval.