HELOU, STARÝ BRACHU! (2)

 

HELOU, STARÝ BRACHU! (13)

 

Datum: 17. 9. 2019 15:02:39

Předmět: Re: Dobrý den, pondělní, přeji, pane magistře archiváři Barusi.

Vážený pane Lojkásku,

děkuji za Váš e-mail a důvěru.

Něco jsme již shromážděného měli, něco jsem ještě dohledal a posílám v příloze relativně úplný základní životopis P. Macouna, snad Vám bude dostačovat.

S přáním hezkého dne,

Martin Barus

BISKUPSTVÍ LITOMĚŘICKÉ

Mgr. Martin Barus

archivář

 

Jindřich Macoun

- nar. 12. 10. 1868, Osek u Sobotky (jako syn okresního starosty Matěje Macouna)1

- studoval na gymnáziu v Děčíně, maturita 1888

- ord. 17. 7. 18922

- 1892–1897 kaplan v Lounech; kaplan oblíbený, zakladatel katolické jednoty listopad 18933

poté kaplan v Bezně a Turnově

- 1899–1904 farář v Libuni

- 1904–1919 farář na Vyskři; řídil zde stavbu nového kostela a pořídil novou křížovou cestu, založil spolek Svornost a divadelní spolek Vrchlický

- 1919–1925 děkan v Turnově; zde byl obdobně aktivní jako na Vyskři

-v letech 1920–1921 krátkodobě spravoval farnost Jenišovice, neboť tamní farář Gustav Procházka přešel k československé církvi4

-je možné o něm uvažovat jako o mírném sympatizantovi „československé liturgické reformy“ – v r. 1921 měl ve filiálním kostele v Přáslavicích sloužit mše v češtině, od r. 1923 ale již jen výhradně latinsky5

- od 1925 žil v Turnově ve výslužbě – biskupský notář a pensionovaný děkan; po dobu několika měsíců ještě spravoval děkanství jako adm. int.6; v Turnově žil ve vlastním domě

- zemřel v Turnově (ve svém bytě v Jeronýmově ulici) 14. ledna 19557

pohřben 18. 1. 1955 na hřbitově v Turnově8

- bydlel ve vilce v Turnově, kterou ještě za svého života odkázal katolické Charitě, ve vilce byla na dožití Macounova hospodyně, jednalo se o prodeji soukromé osobě (charitě měl přijít výtěžek), ale z dochovaných písemností není jasné, jak celá věc dopadla9

 

Pokud se kdo zajímá, bývá nalézán – například hned poslední odstavec naznačuje možný příběh, námět, v žánru tragikomedie.

Dokonce, přes peripetie s místními maloměstskými členy KSČ v handrkování se o lukrativní majetek, táhnoucí se až po dnešek. Když jsem si jist, že kdybych se začal zajímat na katastrastrálním a pozemkovém úřadu, dospěl bych zakrátko k pofidérnosti dnešního majitelství této nemovitosti, když chamtivost sympatizantů Občanského Fóra nebo ODS, i obdobných genocidně zločineckých organizací, jsem si schopen představit v plné záři jejich odevěké dobytčí žravosti.

 

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

 

HELOU, STARÝ BRACHU! (14)

 

Inu, hrála se ta Macounova hra ve Vídni, ale i v Praze.

 

Na venkově, to častěji – ale i ve městech.

Za časů C. K., i první republiky, jako i za Protektorátu, jak i posléze pak válce.

Později, dalších 70 roků tuhého bolševismu, si potom o ni nikdo ani nebrknul.

Já jsem si jí sice všimnul, ale vyhrávat na tohle varyto nebudu.

Úplně mi postačuje, jak se při její četbě bavím, a co se v souvislosti dozvídám.

 

Dneska jsem měl plán dojít na pláň vyhlídnutého polelánu nakrást plný batoh klasů kukuřicových palic, to jest potravu na takových dobrých 14 dnů dalšího života.

Ale nepřinutil jsem se vyjít z bytu, slabost mi nedala.

Namísto toho jsem začal bloudit po internetu za jakýmikoli stopami dávné Pasačky z Lúrd, jiný, dejme tomu sytější, by v téhle nečinnosti setrval či vytrval i o nějakou tu hodinku déle.

Jenomže by třeba minul, čeho jsem si všimnul já, když se mi naskytlo.

Stačilo zahlédnutých pouhých pár písmenek, cituji, Krásná paní Massabiellská, v Divadlo Na Slupi, - plakát, 19, jiný by přešel, jenomže takový, kdo zná tajemství massabiellské jeskyně vlastníma nohama, ihned stahoval.

 

Podoba modlící se svaté Bernadety na obrázku plakátu je snadno určitelná, takže takto vím již druhou českou divadelní hru pojednávající o lurdském zázraku, když ani ne před půlrokem jsem neměl tušení ani o jediné.

A tuzemské dramaturgy, nomenklaturní kádry odjakživa zateplalé v nadýchaných chomáčcích jejich bolševických hnízeček, cosi takového nezajímá, poněvadž oni, vypasení, tak leda setrvale kombinují, jak by tentokrát zdefraudovali, nebo přímo odvedli na jatka, třeba Godota.

 

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

 

HELOU, STARÝ BRACHU! (15)

 

Ani dnes jsem na kukuřici nevyrazil, neobjevuje se už ve mně to správné pnutí, které nutí s naprosto prázdnou hlavou ku činu. Vymlouvám se sám sobě, že kvůli předrannímu dešti budou kraje lánů blátivé, těžká hnědá hlína že se bude vlhce lepit na kecky.

Tak jest – a tak ležící na zádech se pouštím do několika odstavců, k nimž jsem si příslušné obrázky vyrobil již včera večer.

Jedná se o chyběnky, neboť s těmi zobrazeními ve 13. blogu, jsem příliš spěchal, takže pár stránek přeskočil, popřípadě o několik předskočil – vypadá to sice tak, že jsem šmodrch, ale pravda je jiná.

K chybě došlo již tenkrát při focení v pražské Celetné, pár stránek za sebou bylo v oblouku hřbetu otrhaných, takže je bylo třeba kvůli čitelnosti narovnat. A kvůli této pořádkumilovnosti jsem ovšem opomněl nafotit. Prvním nikonem. Zatímco druhým, rezervním a zajišťujícím, jsem už potom všechno nacvakal řádně.

Takže jsem včera předvčerejší(?) manko zjistil, mezeru zaplnil, četba může být i nadále nepřerušená, a že ani propříště (aspoň doufám) kvůli nutné návaznosti v ní už až do konce nic chybět nebude.

 

Bylo by škoda, kdyby ano, kdyby kvůli nějaké mé příští chybě ještě došlo při četbě k nějakým dodatečně znesrozumitelňujícím zádrhelům, vždyť příběh se pro mě, přes všechny výhrady, které by si žádaly úpravy, a to zejména ráznou jazykovou aktualizaci, ještě nezačal táhnout a pořád mě nutí vyhlížet překvapení, přestože jeho neautentičtější podobu z roku 1858 víceméně znám.

O čem pojednává hra, to se nestalo, takže sleduji cosi, co se odehrává jakoby za kulisami světa, někde kdesi na jeho okraji, a pomalu se blížím stránkami průběhu kolize (jež i tu byla chvilku sporem) k části třetí, ke krizí.

Na jejíž průběh se opravdu těším, jakých předešlých motivů využije, či z čeho vlastně bude spletena.

 

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

 

HELOU, STARÝ BRACHU! (16)

 

Datum: 19. 9. 2019 10:13:52

Předmět: Dobrý den v Lounech, kam se dovoluji zeptat z Českého Těšína,

Vážený pane Lojkásku,

ohledně P. Macouna se mi podařilo zjistit pouze následující údaje.

Catalogus universi cleri...Litomericensis pro anno 1899:

V roce 1899 působil jako první kaplan při děkanství v Turnově, je uváděn jako Čech z Voseka, narozen 12. 10. 1868, ordinován 17. 7. 1892.

Catalogus universi cleri...Litomericensis pro anno 1934:

V roce 1934 Henricus Macoun žije při děkanství v Turnově, je biskupským notářem a penzionovaným turnovským děkanem.

Lounská děkanská kronika o Macounovi mlčí, ve fondu děkanského úřadu je dochován pouze přípis konzistoře z 12. 8. 1892, v němž děkanskému úřadu v Lounech oznamuje schválení odchodu zdejšího kaplana Šplechty do Chožova a příchodu nově vysvěceného kaplana Macouna ze Sobotky. O jeho kulturních aktivitách prameny mlčí, snad jedině procházet dobové noviny, což ovšem vzhledem k časové náročnosti je badatelským úkolem přesahujícím moje možnosti.

Kaple P. Marie lourdské v našem regionu nejsou, alespoň o žádné nevím.

Pro další informace Vám doporučuji obrátit se na kolegu Baruse z litoměřického biskupství na barus@dltm.cz, kde byste mohl zjistit přesnější údaje o jeho kariéře.

S pozdravem a přáním příjemného dne

Jan Mareš

--

Jan Mareš

ČR - Státní oblastní archiv v Litoměřicích

Státní okresní archiv Louny

vedoucí, odborný rada

 

Datum: 19. 9. 2019 12:02:31

Předmět: Re: Dobrý den v Lounech, kam se dovoluji zeptat z Českého Těšína,

Vážený pane Lojkásku,

náš systém zpřístupnění digitalizátů je opravdu velmi nepraktický, bohužel to nemohu ovlivnit. Posílám odkazy na lounské matriky narozených, oddaných a zemřelých z doby působení P. Macouna:

http://vademecum.soalitomerice.cz/vademecum/permalink?xid=09ddd7cea03b9b8d:4e496e4e:12216bae987:-7393&scan=1#scan1

http://vademecum.soalitomerice.cz/vademecum/Zoomify.action?entityRef=%28%5En%29%28%28%28localArchiv%2C%5En%2Chot_%29%28unidata%29%29%28119100%29%29&scanIndex=0

http://vademecum.soalitomerice.cz/vademecum/Zoomify.action?entityRef=%28%5En%29%28%28%28localArchiv%2C%5En%2Chot_%29%28unidata%29%29%28119108%29%29&scanIndex=0

Žádný rukopis P. Macouna se bohužel ve fondu lounského děkanství nezachoval, ale je velmi pravděpodobné, že najdete jeho záznamy v matrikách.

Děkuji za zaslané informace a přeji příjemný den.

S pozdravem

Jan Mareš

 

Stačily pouze kohosi zájem a laskavost, z nich poté plynoucí zaslání, v běžné praxi nedohledatelného, odkazu – a já vím, jak vypadal kaligraficky velmi úhledný rukopis kněze Macouna za jeho působení na faře v Lounech.

Necelé dva roky předtím, nežli v tamním městě uvedl svoji edici hry PASTÝŘKA Z LÚRD.

V jejímž textu jsem já dneska ráno došel přečtením děje jejího třetího dějství na konec krize – a přiznám se, že jsem docela zklamán, jak s malou propracovaností a komplikovaností jsem se setkal, pouhé jen předvádění čehokoli vyprávěnými slovy k divadelnímu zážitku nestačí.

Kdybych mínil inscenovat, zde bych začal s případnou přípravou, připisoval bych k této části, a tento nový vdech bych posunoval k začátku i konci. K němuž jsem sice ještě nedošel, a ani netuším, jaký i jak mě zastihne v původní Macounově podobě.

Takže dneska jen zveřejním obrázky příslušné pasáže závěru 3. dějství, každý, kdekterá každá, si můj předchozí dojem, dokonce důvody odmítnutí, může ověřit.

 

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

 

HELOU, STARÝ BRACHU! (17)

 

Dneska ráno jsem za hodinu a půl stihnul: dojet vlakem osobákem na místo, odjet vlakem osobákem z místa nazpátek do místa mé adresy v českém Zdešíně + na lánu v Tošanovicích (v nichž otec v době mého narození sloužíval jako četník) posléze naloupat plný baťoh kukuřicových palic. Pro týdny hladovějícího postupně opouštěného vlastními silami (když těch cizích mě opustily, nebo byly mnou opuštěny, už dávno) odnést potom na zádech je takových 7 kilo už trošku moc.

Budiž, poněvadž tohle bude moje jediná optimistická zpráva za celý den, ježto žádnou takového druhu další nemohu předpokládat, když k takové se neodhodlám, poněvadž bez peněz se snad ani příběhy nedějí.

Pokud ovšem hlad, jako třeba u Hamsuna, nebo Kafky, vrstevníků, není příběhem sám.

 

Takže k Macounově hře.

Její příběh začíná být bídnější, s jeho nápaditostí jakožto divadelností to jde cugrunt i na začátku 4. dějství, tedy peripetie, nikoli však periferie, i když v tomto případě...

Je to bídné, upadá to, nabývá to podoby cimrmanské vším tím vnucovaným se učitelováním, kterého jen pouze toho přibývá.

Není to mravoučné, ve smyslu mravů jako etiky, nýbrž kantůrkovsky školometské, po způsobu metání podučitelských podlézářských kolaborantských kotrmelců před C. K. školními inspektory.

Přesto by mi pořád stálo na tom pracovat, i když třeba věcné reálie příběhu začínají až příliš konkrétně vězet v tom 19. století, a zdá se, že je není možno aktualizovat pro dnešek.

Ideologický účel čehokoli všechno související vždy zahubí.

 

A na sám dnešní závěr tedy taky jedno poučení: že když se píše (píše – to zdůrazňuji), vždycky se cosi v důsledku přihodí, tentokrát zveličuji v souvislosti s tím mým stýskáním na dnešním začátku.

Poněvadž vzápětí naprosto nečekateně nastalo, na pismak.cz, kam tyto blogy nějaký čas po jejich premiéře zde, zveřejňuji.

Jako se stane za nějaký čas i v tomto případě.

Odkud mi zase možná přijde odpověď – kterou zase zveřejním sem.

Psaní totiž, když se píše, není nežli koloběh!

 

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

 

HELOU, STARÝ BRACHU! (18)

 

Ráno jsem byl, snad už naposledy, na kukuřicové palice – v pondělí míním dojet si stejně ilegálně ještě pro baťoh jablek do dávno kvůli poddolování opuštěných zahrad, 2 zastávky jiným směrem za Zdešín nežli dnes. Kde ty dávné zahrady se slojemi černého uhlí vespod se již mění v les.

 

Že se mi uděje dneska něco radostného, tak cosi takového opět nepředpokládám, pokud snad, odněkud, odkud?, budu o to víc překvapen.

 

Peripetie čtvrtého dějství té Macounovy hry se stále více nemotorněji, popřípadě těžkopádněji, vleče – přesto jsem ji pořád nezavrhnul: jako čehosi příklad, případ, nebo (například výukově) ilustrativní hodnotu.

Když ji dočtu, zřejmě budu mít moje celé letošní téma skončeno.

Žádnou související rozvíjející práci už nejsem schopen dohlédnout.

Kolikáté že to dneska skládám číslo?

18.

Součet 2 tuctů činí 24.

Zbývá tedy pokračování v kusech 6 – to abych měl vůbec k dispozici ještě tolik obrázků Macounových stránek.

Poněvadž žádné jiné na mne už odnikud nekynou.

 

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

 

HELOU, STARÝ BRACHU! (19)

 

Tak jsem dneska hned ráno dočetl do konce tu Macounovu edici věnovanou zázraku.

Přes všechny výhrady kvůli psáčské neobratnosti, přesto jsem si jist, že záležitost je ochotnickým způsobem hratelná.

A to zejména v současném zdejším Zdešíně, v němž nikomu z tamějších (pro mne zdejších) již dlouhá 3 desetiletí, nejméně, ani někde vzdáleně neprobleskla potřeba myslet na zázrak.

Takže by stačilo přeložit Macounův text do té zdejší hatlamatilky zvané ponašymu (pro cizí třeba vaserpolština), něco málo dramaturgického pozpřehazování scén kvůli zvednutí dramatického napětí a zamezení dosavadnímu občasnému jen ploužení se děje.

Taky bych svedl tu a tam něco připsat.

A takovéto mé představě by bylo příslušející obsadzení (obsazení) nikoli dětmi, děvčátky, jak je předepsáno Macounem – nýbrž ženskými.

Vždyť každá taková se nějak ráda omladí, třeba jen pouhými navázanými culíky.

 

Takže jsem už i dokončil z textu obrázky, v kusech jich do konce zbývají už jenom 4.

Jeden použiji vzápětí hned – další po jednom v příští trojici blogů.

Na poslední 2 blogy, do dvou tuctů, už tedy už hned tady nemám surovin.

 

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

 

HELOU, STARÝ BRACHU! (20)

 

Datum: 23. 9. 2019 7:52:44

Předmět: RE: Paní Timurová, hajného sežral kůrovec?

Dobrý den,

naštěstí u nás vítězí hajní nad kůrovcem J - zatím. No a náš hajný je tak hodný, že si udělal na mne chviličku a při prohlídce kapličky konstatoval, že „grota“ je z březové kůry. Tak je hezké, že grota je přírodní a ne umělá.

Zdravím

L. Timurová

 

Nu, a po téhle chvilce rozdováděné veselosti se opět navrátím do skutečnosti krušné, zveřejním dnešní porci citace, souvislosti jejíhož celku mě v posledních dnech znecitlivěly, poněvadž dokonce na její téma samo unavily, popřípadě znecitlivěly, již dostatečně.

Takže uvedu jen jeden list ze hry, z něhož se nebude nikdy zpívat – natož na jakémkoli jevišti deklamovat.

Text tedy jako jen pouhá vizuální ilustrace.

 

Ale z korespondence s paní Janou, s nickem agáta5, činnou kdesi na Lounsku na téma obrázku se 2 jeleny nacházejícího se někde v kafkovské vesnici Siřemi vyplynulo, když jsem se pořádně podíval, že pod siluetou každého z těchto vínově červených jelenů vyobrazených na čelní fasádě jednoho z místních domů se nachází motiv tak zvaného zeleného muže.

Sice možná jen v podobě ornamentu – ale pokud ano, jednlo by se možná o docela významnou a raritní ikonografickou variantu.

Cosi takového už by mě mělo nutit kombinovat, jenomže já už v tomto smyslu svůj elán v příštích časech nerozvinu.

Vždyť kukuřičných palic, jediné mé stravy, mám nahamouněných na lhůtu ani ne do Vánoc.

 

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

 

HELOU, STARÝ BRACHU! (21)

 

Dnešní blog bude stručný – jak by měl každý slušný blog vždy slušně být.

 

Ráno jsem byl na jablka, dovláčel jsem jich přes krajiny polehlých mlh plný batoh, všechno plody plně vyšlechtěných dávných odrůd, které zplaněly v zahradách opuštěných kvůli poddolování.

Domy, k nimž patřily, dávno rozvály radlice buldozerů – v této zemi už nikdy nic ke vzpomínání nebude.

 

Pak jsem dělal až do pozdního odpoledne obrázky, které s těmi jablky nesouvisely, ale s tím povzdechem jich se týkajícím ovšem ano.

Začal jsem totiž skládat internetovou stránku, takový tok, průběžně vznikající obrázkový scénář.

Dlouho jsem nic takového nedělal, třebaže se pořád snažím aspoň nějak dodržovat scénářovou formu ve všem, co činím i píšu.

Jsem však zplanělý, jak ty jabloně, všechny nutné grify jsem už zapomněl.

Takže mohu od začátku.

A že na internetu, tak ho můžu shlížet v jakémsi stavu různícím od čehosi jako třeba nekonečně vedeného náčtrku.

 

Téma prozrazovat nebudu, pokud ovšem jsem je už někdy dřívěji neprovalil sám.

Nikam kvůli tomuto zájmu cestovat nemusím, mohu ho prostě jen tak vyležet s rozevřeným párem noťasů střídavě rozevíraných na břichu.

 

Nakonec vsunu předposlední ilustraci týkající se Macounovy hry, stále více si jist, že po této cestě se už dál nepůjde.

 

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

 

HELOU, STARÝ BRACHU! (22)

 

No, a to je konec.

Začal jsem v lednu, nýčko máme konec září – 8 měsíců.

Nemlich jako tenkrát ten Kafka v Siřemi.

 

Na následujícím obrázku už to vidíme všechno pohromadě – jako na nějakém jevišti.

Nebo v betlému.

Náves, dům s jelínky, kostel Neposkvrněného početí Panny Marie, což souvisí s lurdským zázrakem, ale lurdská jeskyně uvnitř není.

Jelínci vyvedení naproti kostela, a církvi nevadili – a bývala ona tenkrát jo přísná.

A taky patrový dům, v němž Kafka celou tu dobu bydlel, a k jelínkům to neměl ani 200 kroků.

Taky je přítomen i Zámek.

A možná, že ani ne jeho předobraz.

Kterým sice má být místní špejchar na kopečku za vsí, ale...

 

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

 

HELOU, STARÝ BRACHU! (23)

 

No, teď se to jmenuje takhle, jak k přečtení je z černobílého skrínu.

KAFKOVI 2 JELENI

Když ono to bych taky mohl nazvat mou současnou aktivitou.

Včera jsem celý den skládal na téma tohodle to 1. webovou stránku, odkaz na ni sem prozatím nepřidávám, případní zájemci (kteří zde nebudou) si ji mohou vyhledat pomocí slov dnešního zde úvodního obrázku.

Jejím tématem jsou ti siřemští 2 jelínci, na které se musel málem 9 měsíců koukat Franz Kafka.

Zatím jsem si nevzpomenul jediný doklad, že by ho čímkoli tento výjev na čelní fasádě domu stojícího na siřemské návsi jakkoli ovlivnil.

 

Přičemž ani žádné související poznatky jiných se na mne opět odnikud nehrnou.

Třebaže mají k dispozici metráky knížek Kafkových deníků, popřípadě jeho korespondence s jinými.

Takže první úkol jsem včera splnil, dneska seskládám pro účel Sítě druhý – ale základní cíl, o kterém se snad už rozepíšu brzo příště, je zatím hodně, hodně, vzdálený.

Zatímco mám v palicích kukuřice k jídlu na zhruba tak 2 měsíce.

 

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

 

HELOU, STARÝ BRACHU! (24)

 

Dneska jen tak mírniks dýrniks, když oproštěn od všech možných x, uzavřu druhý tucet těchto zde zápisků, a než jich celou další poslední dvanáctku posléze odložím hnít na pismak.cz, tak tady jen tak letmo zmíním, že zatím se mi můj záměr daří – třebaže doposud jsem nezjistil zásadního nic.

 

http://kafkovi2jeleni.unas.cz

http://2kafkovijeleni.unas.cz

 

Žádnou fotografii mimo hlavní proud, jichž použiji na webech, nemám, proto poskytuji jen ty odkazy.

Které stejně pozornost nikoho zdejšího nevybudí, marná námaha, natož ždání.

 

Píšu tvým slovem, na tvůj Svátek, Vévodo, který jsi v nějaké Siřemi za Louny taky určitě nikdy nebyl, jak tedy i tebe mohu vzývat na pomoc?

Takže radši dnes udělám ještě jeden jelínkovský web – pustím se do něj, Vašku Vévodovský mrtvý v Boleslavi, hned!

 

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

 

 

.

---