Rozhovor s Ďáblem

Vždycky mi vrtalo hlavou, jak by probíhal rozhovor s ztělesněním všeho zla. Ze samotným ďáblem.

Zeptal bych se ho, proč padl a proč rozsévá tolik bolesti do světa. Nevím, jak by odpověděl ale možná, opravdu jen možná by mě jeho odpověď zaskočila. Třeba věci, tak jak je známe, jak si je představujeme vůbec nejsou pravda. Co když bůh vůbec nevyhnal ďábla, co když ďábel nezavrhl boha. Co když mi ďábel v našem malém interview prozradí, že ho sám bůh pověřil tím, aby na našem světě nastolil rovnováhu. Aby se jako jediný ze všech andělů postavil na druhou stranu vah nucen vyvážit všechny ty dobré skutky. Aby bylo jeho jméno jako jediného anděla zlořečeno. A Aby jako jediný opustil nebe. Třeba bych mu nevěřil a připomněl mu, že jeho vinou je na světě tolik smutku. Že jeho vinou ve světě umírá tolik nevinných lidí a další strádají. On by se na mě podíval smutným pohledem a zeptal by se na oplátku zase mě, jak bych popsal dobro. Chtěl bych mu s drzým úsměvem okamžitě odpovědět ale zadrhnu se. Slova nepřicházejí a já otevírám pusu jako ryba chtíc něco říct. "Víš," prolomil by po chvíli ticho jeho sametový hlas, "spousty lidí se (tuto otázku) v historii tvé rasy zabývalo touto nečekaně složitou otázkou. Víš k jakému závěru došli?" Než bych stačil otevřít pusu, pokračoval by. "Že to nelze popsat nějakou větou. Někteří tvrdili, že lze dobro jen odpozorovat, jiní popisovali dobro na příkladech ale pravdou je, že jediná definice která je správná je, že dobro je protikladem zla. A teď mi prozraď můj malý človíčku, jestli by dokázalo existovat dobro beze zla." Já bych okamžitě vypálil s argumentem, který popisuje svět jako dokonalý ráj, ve kterém neexistuje bolest a všichni se mají dobře. Dopovídal bych a pohlédl vzdorně ďáblu do očí. Zvednul by pobaveně obočí a já bych cítil, jak se pod tíhou jeho pohledu mé argumenty pomalu mění v nic. "tak mi prozraď, jak by tví lidé poznali co je dobro, když by nikdy nezažili zlo. Jak by si jenom mohli užívat míru, když by neznali válku. Vážili by si dobra, kdyby nepoznali nic jiného?" pomalu bych vrtěl hlavou protože by mi konečně došla satanova slova. chvíli bychom jen tak seděli než bych mu třeba položil nesmělou otázku. "znamená, to tedy, že je zlo dobré?" Asi bych ho touto otázkou rozesmál a jeho zvonivý smích by mi zněl v uších ještě dlouho poté, co se přestal smát. "to jste celí vy, lidé, snažíte se v každé situaci najít jednoduchou nejlépe vše-vysvětlující odpověď" promluvil a úsměv by mu neustále hrál na rtech. Pak by ale najednou zvážněl. "když vlk zabije lišku  nažere se a přežije další den ale liščí mláďátka bez své matky nepřežijí. Je tedy jen na úhlu pohledu, jestli bude daná situace dobrá nebo zlá" myslím, že v tuhle chvíli bych se zamračil a poukázal na lidskou zlobu či zlomyslnost pramenící z ničeho. Ďábel by se jen slabě usmál a zeptal by se. " cožpak ti nejsilnější a nejhouževnatější z vás neprožili něco velmi špatného, co je do budoucna zocelilo? Cožpak ti každý špatný skutek ve skutečnosti neposiluje?" pak by se v nastalém tichu ďábel zvedl a začal by mizet. Ale když už by byl viditelný sotva jeho obrys, zazněl by jeho hlas naposledy. "Cožpak nevede cesta do ráje peklem?"