Bůh to tak chtěl

Bůh to tak chtěl. Po téhle větě se většinou rozhlížím po nějaké lékárně, kde bych mohl koupit lék proti alergii na hloupost. Takhle, neurazte se, kdož tuto skoro až ďábelskou větu(vnímáte tu ironii?) zařadil hojně do svého slovníku. Jen jsem lehce zaujatý proti lidem, kdož se zdráhají použít ten uzlíček nervových spojů sídlící někde mezi ušima. Abych upřesnil, na koho tu házím špínu, je třeba si ujasnit, proti komu jsem stál při zrodu této pro mě až skoro děsivé myšlenky.

     To jsem takhle jednou minul stánek s knížkou, která byla obrázkovým zobrazením bible od rodových stromů všech hlavních zúčastněných osob po vzhled Noemovi archy(jen za 1 800 kč -- no neber to :D )

A tam jsem se zcela náhodou dal do filozofického sporu mezi jedním prodavačem. Dobrou hodinu jsme se bavili na téma zrození země, člověka atd. než mi dal dětskou bibli a já odešel šťastně vypovídaný. Ovšem co mě dohánělo takřka k šílenství byla častá odpověď kterou měl na velkou část mých logických otázek. Nebudu vás dlouze napínat, ano bylo to: ,, Bůh to tak chtěl" nebo ještě lepší ,,Bůh to tak udělal"

     Můj osobní názor je, že tato věta vznikla v době, kdy se lidem nedařilo vysvětlit si spoustu věcí a tak si vytvořili zdánlivě uspokojující frázi, která vše na oko vysvětlovala. Ale opravdu bůh chtěl aby mi na účtu přistálo náhodou 20 tisíc? Zrovna tohle se totiž stalo mému kamarádovi který se velmi dušoval, že mu bůh poslal na účet výše uvedenou sumu a že je bohu za to velmi vděčný. Smutné na tomhle příběhu je krom naivity lidí, kteří mu to uvěřili snad jen to, že se později ukázal jeho smutný otec kterému synáček za těch 20 tisíc, co mu s manželkou poslali ani nepoděkoval.

     A k čemu jsem vám svůj skromný názor vyprávěl? Všimněte si, že ačkoliv mu spousta lidí věřilo- řekněme, že daný člověk tomu logicky nemohl věřit neboť musel vidět, kdo mu peníze posílá- že mu opravdu bůh seslal peníze na účet, neznamená to nutně, že mu je bůh poslal. Co tím chtěl básník říct? Spousta souvislostí, dalo by se skoro až říct že 99% nevidíme a kdybychom šli po příčinách toho a toho činu, vždy najdeme rozumný a čistě pozemský důvod. Například někdo tvrdí, že potkal svou osudovou lásku v supermarketu a že mu jí poslal bůh. Jenže ona tam šla proto že měla děravé ponožky. Řeknete že jí bůh proděravěl ponožky? Ne, proděravěla je, když tancovala na diskošce. Bůh jí zavedl na diskošku? Ne, šla tam, protože se cítila sama. Udělal bůh, aby se cítila sama? Ne, cítila se sama protože jí zemřel příbuzný. Atak dále atak dále mohli bychom tu být hodiny a při dostatečně dlouhé době a neomezeném přístupu vědomostí bychom se dostali až úplně na začátek vesmíru. Vždycky totiž nějakému činu předchází důvod který se postupně mění v následek. Vím, že se vám teď bortí svět, život přestává mít smysl a už si připravujete dopis na rozloučenou ale než si začnete trhat šílenstvím vlasy sečkejte chvíli. V celém tomto textu jsem nepopřel existenci boha. To by se ani dělat nemělo, přeci jenom ani Google neví všechno tak co teprve my, obyčejní lidé což? Tahle zapeklitá situace lze elegantně vysvětlit takzvaným deismem. Co to je? Víra, že bůh takzvaně vytvořil vesmír(velký třesk kupříkladu pokud v toto věříte) a dál ho nechal žít svým životem či smrtí. A to je vše. Jednoduché že ale představa, této myšlenky která vlastně vznikla celá ve mně mě trochu děsí protože to by znamenalo, že buď žijeme ve světě bez zásahu něčeho vyššího(tudíž, že ty sáhodlouhé prosby, které pronášíme všichni před testem z matiky jsou zbytečné) nebo že bůh stvořil vesmír už tak naplánovaný, aby se přesně tohle stalo a vy jste si přečetli tento text, protože konec konců….. Bůh to tak chtěl…