Luciana ukázka

„Proč si nepořídíš aspoň kozu?“ zeptala se jednou u večeře, „máš tu chlívky, stodolu, seník… stačilo by pár prken na opravu a ta se tu válejí všude kolem.“

„A co bude asi žrát, tady v lese? Šišky?“

„To ne, ale je tu spousta místa, stačilo by pokácet pár stromů na té rovince za chalupou a měl bys tam krásnou louku a dost trávy na pastvu i na seno.“

„Sekera je v kůlně můžeš začít kácet, až se na jere zazelená, možná ti i naklepu kosu.“

„To umím sama, ale na jaře už tu nebudu.“

„To slibuješ každý den. V tom případě nevím, proč mi chceš organizovat život.“

„Nic takového nedělám.“

„Sakra!“ zařval a bouchnul pěstí do stolu, až se rozklepaly okenní tabulky.

„Jestli chceš do něčeho mlátit, tak vezmi kladivo a sprav ten seník,“ řekla Luciana klidně.

Markus odešel ven a vrátil se za dva dny, potom však opravdu opravil seník a začal kácet stromy za hájovnou.

Jindy zas nadhodila, že na takový velký dvůr by se vešlo pár slepic.

„Slepice,“ ušklíbl se, „hloupější zvíře snad neexistuje.“

„Ale nad buchtami ses neofrňoval. A taková vajíčka k snídani, k té šunce z divočáka, co máme v komíně…“

„Kdo má poslouchat to jejich věčný kdákání, stačí, že poslouchám tebe.“

„Kdybys mě poslouchal, tak bys sehnal ty slepice.“

„Myslel jsem, že jsi chytřejší, tady je akorát sežere liška nebo kuna.“

„Hmm, to by chtělo psa,“ zamyslela se Luciana.

Markus si schoval obličej do dlaní a málem jako ten pes i zavyl. „Psa! Nejdřív kozu, pak slepice a samozřejmě psa, aby je nic nesežralo a pak kočku, aby chytala myši a když už máme tu stodolu bez myší, tak co takhle zasít nějakou pšenici a pak kocoura, aby byly koťátka a nakonec haranty, aby si měl s těma zatracenejma koťatama kdo hrát!“ pak bouchnul dveřmi a šel se uklidnit do lesa.