Autobus číslo 364

   Dopíjeli jsme pivo. Bylo horko k zalknutí. Ze zahrádky byl na autobusovou zastávku dobrý výhled. 

   "Už jede!" řekl Franta a nalil do sebe zbytek piva na ex.

   Napodobil jsem ho a vyrazili jsme klusem na zastávku. Autobus se zasyčením zavřel dveře a rozjel se. Nebylo tu úplně narváno, ale sednout si nebylo kam. No co, ten kousek můžeme i stát. Chytil jsem se madla. 

   Pode mnou seděla žena, která sem nepatřila. Třicet let, dokonalý mejkap, drahá kabelka z bílé kůže... Asi Louis Vuitton. Ta žena patřila za volant manželova bílého BMW a ne do autobusu MHD.

   Za zády mi stál starší punker s dlouhými vousy a v těžkých botách. Bylo tu neskutečné vedro, i když byla maličká okénka otevřena dokořán. Cítil jsem, jak se mi tvoří pot na hlavě, smáčí mi vlasy a stéká dolů po těle. Chtělo se mi čůrat. Bezpochyby důsledek vypitého piva a krátkého, prudkého pohybu. Ať jsem dělal, co jsem dělal, kapka ze mne ukápla i na drahou kabelku. 

   Žena ke mně zvedla vražedný pohled a ohradila se: "Pánové, nemohli byste se posunout někam jinam? Páchnete jako šatna hokejistů po prodloužení v play-off!" vyplísnila nás.

   "Madam," vložil se do situace Franta a zatřepal hlavou, čímž paní rozžhavil doběla. "Já z vás cítím konvaliky a jasmín. Bezpochyby drahý parfém."

   Ženu tím trochu zmátl. 

   "Ano!" přikývla a otírala kapesníčkem pot z kabelky. Nešlo to. "Z Francie," dodala.

   "Víte, jak takové parfémy vznikly?" zeptal se Franta. "Za druhé světové války vyvinula firma IG Farben v Německu granulovaný kyanovodík, známý jako Zyklon B. Touto látkou vraždidli Němci lidi v koncentračních táborech. Po válce se této technologie zmocnili, jak jinak, Američané a po chemické reakci této látky s kyselinou hyaluronovou získali plyn, který krásně voněl po lískových oříšcích. 

   Punker za námi hlasitě zafuněl.

   "Tento plyn se stal základem vůní pro všechny parfémy, deodoranty a tekutá mýdla. Stačí do něj přimísit třeba jen jasmín a máte parfém. Když přidáte bazalku, můžete vařit špagety.  Francouzi hned koupili licenci. 

   Punker se rozkašlal.

   "My možná smrdíme potem, ale vy, madam, páchnete smrtí!"

   Punker se rozchechtal.

   "Mládenci," obrátil se na nás anarchista, "vaše znalosti dějepisu jsou obdivuhodné, ale ta chemie...!" Připomínáte mi toho vědce, který dokazuje, že vyfukováním cigaretového kouře do vody zlato nevznikne," řekl starý punker a otřel si slzy z očí.