Milan - část 8.

Ona byla z nedaleké vesnice. Zakřiknutá pracovitá holka. Moc hezká, ale ne hrozně krásná. Moc nevěděla, co by tak měla dělat se svým životem. Toužila jen po jedné věci. Najít svou první, jedinou, životní lásku, se kterou prožije celý život. Ale netušila, jak si o takovou lásku říct.

A přesto se našel jeden, který si ve skupině upištěných holek všiml jí - té nejtišší z nich. Líbila se mu a snad to s ní i myslel vážně. Ona byla štěstím bez sebe z jejich prvních opatrných schůzek, z letmých polibků na líčko. Než se vzpamatovala, jedna ze starších a zkušenějších členek party mu nabídla víc než líčko a jí zůstaly jen oči pro pláč.

Když se oklepala, objevil se další potenciální kandidát. Věděla, že musí do hry tentokrát vložit víc - a tak mu upletla svetr. Překvapivě ani tato naděje dlouho nevydržela.

Kamarádky, ošlehanější životem, jí radily. Snažily se ji přimět, ať nečeká jen na pana pravého a jediného, ale ať si taky nejdřív něco užije. Ať si v duchu neplánuje svatbu s každým, kdo se na ni usměje v autobuse. Nechtěla o tom ani slyšet. Ani si neuměla představit, jak se takové užívání dělá. Netoužila po kariéře, neměla žádné sny, které by si chtěla splnit. Jen jediný - najít JEHO, ať už to bude kdokoli.