Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRodinná oslava
Autor
DN
Celá rodina sedí u stolu.
Všichni jí, vedou živou debatu, smějí se nebo si něco šeptají.
Jen bratr a jeho přítelkyně potichu sedí vedle sebe s očima přišpendlenýma k prostírání.
Je patrné, že se tu necítí dobře, ale nikdo si jich nevšímá.
Po jídle si jdu dát ven cigaretu.
Po chvíli za mnou přichází bratr.
Sedá si na lavičku vedle mě a pohled, který mi věnuje, mluví za vše.
Stisknu mu ruku na znamení, že to bude dobré.
Pokusí se o úsměv, ale koutky mu hned zase spadnou dolů.
Stejně jako já, ví, že nebude.
Nejradši bych nás oba zachytil v tomhle okamžiku, ale náplast se má strhnout rychle.
„Je na čase jít, “ řeknu a típnu cigaretu o hliněný popelník.
„Nechci jim to říct.“
„Je úplně jedno, co v životě uděláš, ani jednomu z nich se nezavděčíš. Pokud tě kdokoliv z nich odsoudí. Bude to jejich chyba. Nehledě na to, že nikdo z nich není bez poskvrnky. Je správná chvíle.“
Teď se snažím já, o co nejvěrohodnější úsměv.
Stojím si zatím, co jsem řekl, ale hádku následovanou obviňováním všeho živého v dosahu dvou kilometrů, bych si klidně nechal ujít.
Vstává a pomalu se souká do dveří.
Otočí se na mě a rty naznačí slovo děkuju.
Kéž bys měl za co.