4: JO, VENDULO

Jo, Vendulo,

 

věřím, že i po čase bláznivosti včerejších vším možně jedlým plných džberů, kotlů, pekáčů a mís máš snad stále na pracovní ploše monitoru otevřeno schéma minulého obrázku – klikni proto na pokyn Oříznout, číslo (2) dole.

 

A teď, a je to nejzásadněji důležité pro všechno příští, zkus pomocí šipečky (rovněž označené (2), to aby se nám to nepletlo) stanovit motiv – tedy čtyřhranný výřez.

Snaž se, Vendulo, teď se snaž, táhnutím myší překrývat, i kdybyste si teď ty i ona měly ve zrovna soustředěném úsilí třeba i překousnout jazyky.

 

Máš?

Oddělenou plochu šedého od světlého?

 

Že ne?

Že se ti nepovedlo?

 

Hm, tak to sis asi úplně nejdřív nezadala obrázek.

 

A pokud, pak tedy: klikni ve sloupci úplně nalevo na a v a t a r příslušné od minula připravené fotky, kterou jsi použila do zkušebního gifu, máš?

Objevila se jako osvícení celá velká na ploše?

 

Oříznout (2), klik, vytvořit myší táhnutím šipečky příslušnou čtyřhrannou plochu, tááák, a teď myší na pokyn číslo (3) Oříznout, klik, kvik, vymyšlený formát vymezit dočista.

A i kdyby se výsledek třeba ihned napoprvé i kompozičně hodil, zkus tentýž postup ještě párkrát znovu.

 

Mimo jiné i proto, že při takovémto opakování pokaždé vstoupíš (víc a víc vědoucí) už do jiné řeky.

 

Jak nějaký Hérakleitos z Efesu.

 

Předsokratik.

 

Klap.

 

 

 

Jo, Vendulo,

 

jejíž oslovování se mezitím stalo čímsi jako refrénem, věnuj pozornost příštímu, a opět zcela nesouvisejícímu, naučení, popřípadě kšaftu.

 

(Kdyby se mými vzkazy jednalo o scénář, tak v minulé klapce by se pokaždé s příslušně hlasitým oznámením čísla záběru a klapnutím dřeva o dřevo postupně představili všichni herci i členové štábu – to abys viděla, že mimo myšlenková teritoria babišáků je možné i ono cosi jako bezpříběhový hraný film.)

 

Příští záběr by totiž už byl z nadhledu:

Dlouhý klikatící se zástup všech těch, kteří by si před kamerou taky rádi naplno klapli.

 

Bezpříběhový hraný symbolon tedy.

 

Recept dneska jiný nežli na tu pořád stále stejnou kukuřicovou polívku:   Vezmi tedy onu svou fotografii dvou jelínků vytištěných na červeném papíru dárkového obalu, kterou jsi mi (s jistou škodolibostí) onehdy poslala jako letošní péefko. Ořízni ji do tvaru formátu, který ti bude co nejlíp vyhovovat. Ulož. (Na pokyn úplně dole vpravo.) Až budeš mít hotovo, dej mi ihned vědět. Bez popisu, bez přílohy. Já potom ihned oříznu ono totéž tebou už týden před Vánocemi zaslané letošní péefko do tvaru, který bude nejvíc vyhovovat mi. Vzápětí ti tenhle polotovar pošlu nazpátek. A ty hned nato ihned spojíš oba tyhle naše kousky, dva obrázky, do jediného společného gifu. (Napravo plochy obrázku Bez názvu VENDULA 2 se nalézá pokyn, jak prostřednictvím myši oboje segmentární části téhož co nejoptimálněji ještě zčasovat do posléze ještě úplněji výsledného celku.)

 

Pokud, tebou sestaveným gifem bychom dostali cosi jako životaschopný zárodek toho už tak dlouho slibovaného symbolonu.

 

Dokonce takovou zygotu jež už by obsahovala všechny již od starověku nutné i závazné žánrové, právní nebo konstitutivní atributy.

 

Životaschopné embryo sice – ale oživnoucí však, popřípadě oživnuvší, v jeho funkci teprve až ve chvíli jeho užití.

 

Asi tak.

 

Cvak.

 

 

 

.

---