ZA DEŠTĚ

            ZA  DEŠTĚ

Když prší, jsem sám se svou duší

a občas smutno je mi.

Slzami déšť - pokrývá zemi,

chladnou i mého srdce stěny.

Když prší, déšť myšlenky mé ruší,

ty chodíš ráda - sama v dešti.

Prsty sevřené a stále v pěsti

dál hledáš lásku, úctu, štěstí.

Když prší, city lidí se vzruší

proč ostatní jsou hluší?

Jen někteří z nás tuší,

proč ženám vše vždy sluší.

Básníci píší nové básně,

já čekám, až den opět zhasne

to chvíle pro nás jsou tak krásné

a mezi námi vše je jasné.

Když prší, snad někde, kdosi tuší

srdce mu v těle buší.

Proč nevnímáme naše city

jsme na tom oba stejně biti.

Když prší, tvá ústa smíchem srší.