Mirku

Je nula

 

sodíkové výbojky pomrkávají jak holky co to dělají pro peníze

a uvnitř nich slyším tichý pláč

který si šlapky nechávají na domů

jdu městem a nula stupňů je vlezlých jak reklama na psí žrádlo   

a můj stín jde přede mnou

jak se mi umělé světlo opírá do zad

a já jdu v jeho šlépějích

občas se na obzoru mihne létavice

a shoří stejně rychle jako já

život je jenom kratičký záblesk

říkám si v duchu a vím, že noc tato se chýlí ke svému konci

neboť bledne nebe a tam září poslední opozdilá hvězda

jakoby někdo zapomněl zhasnou maják

nebo benzinku na křižovatce u jatek

nehledám slova

jen nechávám přijít své myšlenky

těm dobrým otvírám dveře

a na zlé pouštím psy

protože kdo je sám nemocný nemůže přece léčit    

a i když jen tma dá vyniknout našemu světlu

pak jej nesmíme v sobě nechat zhasnout

a tak jdu

Pane na nebesích dej mi včas sejít z cesty

kdybych se ztratil v její jistotě

a zároveň abych zanechal své stopy jen tam, kde je to dočasné

tedy v písku nebo v srdci

jen v kameni prosím ne

neboť ten je vyhrazen sochám, věčnosti a zdem

a o sochách si ptáci myslí své

dej mi prosím ne sílu ale slabost

protože jen tak se skloním a odevzdám se beze zbytku

ať nechci nikdy a nikoho změnit  

ale najít k němu cestu

aby i on došel k proměně

vím, řekneš:

„Ale Mirku, vždyť ti musí stačit, že píšeš básně

a vůbec

opiješ se a je a na druhý den ti není ani moc blbě

porveš se a většinou vyhraješ

zraníš a nepořežeš se o své ostří

jsi nafoukaný, drzý a přezíravý a to všechno jen proto, že máš strach být sám sebou, protože to je kolikrát nuda

lžeš a myslíš si, že to my tady nahoře nevíme a my děláme, že nevíme

půjčuješ své anděly úplně cizím lidem a nikdo ti neřekne ani půl slova

copak to je ti málo?“

není, ale přesně tohle už nechci

tedy

kromě těch dvou prvních a posledního bodu

Bože

protože co by to bylo za básníka

kdyby

se občas na tvou slávu neopil a nedal přes hubu silnějšímu

a kdyby si své anděly nechával jen pro sebe

a tak vím, že před tebe jednou předstoupím nahý

jako když jsem se ženou

a stejně tak směšný, když přitom zavírám oči

a tak jdu a je nula

a potkávám mrtvé i živé lidi

a mrtvé a živé psy

a mrtvé a živé hvězdy

a mrtvé a živé stíny

a mrtvé a živé věci

a mrtvé a živé děti

a mrtvé a živé kočky

a mrtvé a živé policajty

a smiřuji se

 

 

 

 

 

 

 

 

 

   

 

 

 

 

  

 

---