Nechci

Je bílo jak tenkrát, když padalo peří

jen pírka holubí i křídla vran

pohlédlas do nebe a řekla, sněží

a oči jsi zavřela jako dvě z bran.

Padá sníh hladovým do úst a taje

na krásná mlčení a sladká slova

a tisíc pocitů zpívá a hraje

život můj prožívám právě teď znova.

A nechci vyměnit jedinou vteřinu

jen občas zastavit a vrátit čas

zhasnout a potichu odkrývat peřinu

v posteli nacházet sebe i nás.

Nad sněhem lampy teď drží tu stráž

jako když nad mrtvým rozsvítí svíci

větvoví ruce své sepnou pak až

půlměsíc vyjde ven zas nad ulicí.

A noc se potápí do hlubin svých

svítání bude náš záchranný člun

punčochy svlečené u nohou tich

světlem se pomalu probouzí dům.