Havran

A co ty víš, co ví havran

ten náš věčný posel zimy

jehož hlas je jak sůl do ran

když nás vítá mezi svými.

Mé myšlenky jsou jak ptáci

nevím, odkud přilétají

zakrouží a zpět se vrací

prostor tichem vyplétají.

Však co já vím, co ví havran

třeba viděl kreslit Bosche

za kliku brát duše u bran

padat hlavy na dno koše.

Přelétl nad Osvětimí

spatřil peklo jako Dante

od té doby podsvětími

bloudí smutkem tam i za mne.  

A jak vlastně dlouho žije?

na hostinu přilét nezván

mrtvé lidi jí a pije

soumraku per černý havran.

Čeká v poli na mé stíny

jež se v světle rozplynuly

skutky dobré a mé viny

aby navždy pominuly.