SLZY A SŮL

 

SLZY A SŮL

 

 

 

Stále víc v poslední době

 

mám v očích slzy jen a sůl.

 

S jediným hrnkem, či talířem sobě

 

k snídani, k obědu, k večeři prostírám stůl.

 

 

 

Stále víc v poslední době

 

mám v očích slzy jen a sůl.

 

Venku i doma, ve dne i v noci,

 

nehnu se bez pomoci

 

té, co mám při sobě:

 

starou, dřevěnou hůl.

 

 

 

Stále víc v poslední době

 

mám v očích slzy jen a sůl.

 

Nevím, jak je to možné,

 

a sotva se splní mé přání zbožné ...

 

Dlouho už nepíšu dopisy tobě,

 

co jablíčko rozdělila a dala mi půl.

 

 

 

Stále víc v poslední době

 

mám v očích jen slzy a sůl.

 

Bolí mě záda a nohy obě,

 

připadám si jak v rozlámaném plotě kůl.

 

 

 

Stále víc v poslední době

 

v očích slzy jen mám a sůl.

 

Bolest a pláč je v každém slově,

 

a zesiluje v každé minutě,

 

ať ráno vstávám, či večer jdu na kutě ...

 

V polámané suché klestí

 

v mysli mé se proměňuje štěstí,

 

jako by je někdo uhranul.

 

 

 

Stále víc v poslední době

 

v očích slzy jen mám a sůl.

 

Zvedám se však, co mi síly stačí.

 

Nedbám na to, že mně boty tlačí

 

na cestě, co přede mnou se zračí.

 

Stará známá píseň přivádí mně k pláči ...

 

oknem ke mně doléhá však líbezný zpěv ptačí.

 

Rub a líc jsou života melodie obě

 

vnímám je současně a zdá se mi,

 

alespoň na chvíli,

 

skrze slzavé údolí

 

že jsem rád, že žiju na zemi

 

a vítr podzimní vše, co bolí, odvanul.

 

 

 

 

 

---