Budka Plná Trpáslíku

Na malé, paloučku u lesa byl velký dub, kde na něm děti postavili, malí domeček pro veverky. Ale co se nestalo. Kousek od louky žila pár trpaslíčku. Kterým nedávno vyplavila voda po dešti. A když z jistili, že domeček je prázdní tak se tam všech 20 malých trpaslíčků každý z nich. A každý z nich má své jméno. Běta, Karel, Čmuchálci, Dědeček Patrik, Doktůrci, Hajný, Peříčko, Hugo, chaloupkana stromu, Igor, Jedlík, jeho pomocníček, Karel, Karlík, Klára, Květinář, Lékaři, Letec, Mysliveček, Moula , Pepiček, Photo, Ponocní, dědůlka, Ponocní, dědulka, Rodinka na houpačce, Rudolf, Smolař, Spusti trpaslíčků, Šikula, Trpasličí zahrádka, U chaloupky, Vendelínek, Zahrádka, Zahradníček květin, zahradny-trpaslik, Veselí trpaslíček

Najednou se tam objevila malá holčička, která tam chodila každý odpoledne. Najednou si všimla, že kolem jejího domečku se potuluji, dva malí trpaslíčci. Byli to děti. Většinou si chodili hrát, a když už bylo šero a nikdo tam nebyl. Tak si tam hrávali. Ale v tu chvíli tam byla ta holčička. Jmenovala se Eliška

Když jednoho, sníh spatřila tak řekla.

„JÉ!“

Oni se lekli a schovali se pod první kopretinu, kterou našli. Tam byli chvíli schováni, než holčička řekla.

„NEBOJTE, SE JÁ, VÁM NEUBLÍŽÍM.“ 

A tak jeden z nich vylezl od kopretiny a podíval se na holčičku. Holčička se usmála a jen řekla.

„ AHOJ JAK SE, JMENUJEŠ MRŇOUSI? A KDE SES TU VZAL? JÁ TU BYDLÍM. A KDE? TU KOUSEK U LESA, U KAPRADÍ. A JE NÁS TU VÍC.“

A tak jsem šla s trpaslíčkem k lesíku a v tu chvíli jsem tam uviděla spousty malých domečku kolem nich zvířátka a trpaslíčky.

Najednou se holčička zeptala.

„ Mrňousi co tu děláte?? A jak koukám, máte moc krásné domečky.“

Oni ji na to.

„ My tu, bydlíme. A jsme tu spokojeni.

A mohu tu byt s vámi? Můžeš sem klidně chodit ale, nikomu nic neříkej. Nebo se už tu nikdy neobjevíme. Dobrá slibuji.“

Opověděli. Vzala do dlaně jednoho těch trpaslíčku a usmála se na něj. Hned se kolem mě objevilo spoustu, jiných malých trpaslíčků. Holčička se neustále usmívala, začala si němí hrát. Stavěla jím spousty domečku. V tu chvíli si všimla že, se tak objevil jeden malí, človíček. Byla to malá víla, ona řekl. Jé ahoj Eilie.

Odkud mě znáš?“

Zeptala se a zamávala křídly.

„ Čtu teď knížku a máš v ní svou roli. A jakou. Jmenuje se Budka plná trpaslíku a navíc pár takových malých trpaslíčku mám na zahrádce u lesíka. Kterou jsem si sama postavila.               

Tu budku a ty se tu vzala kde? Já žiju kousek od lesa na paloučku kolem květin. A přežívám v plané růži. A co když je zima? Tak žiju s trpaslíčka my v domečku. Aha. Za deštěm? Pod, kapradí.  A až vyrosteš, co bude dál? Budu, jsem chodit, nebojte. A furt budu s vámi. A když budu mít děti tak jím mé tajemství prozradím a mohou si i oni s vámi hrát když budou chtít a budete chtít i vy. A jak tak šly roky, holčička rostla stále víc a víc až se sní, stala krásná mladá žena. Jednoho dne když už bylo šero tak se, vydala na své tajné místo, kam chodívala jako mala. Zjistila že, tam už chaloupka není a trpaslíčci a víly také ne. A tak šla hlouběji do lesa a tam je našla. A tak se zeptala.

„ Co se stalo?“

Oni ji řekli.

„ Výš na paloučku už nás nic nedrželo a víly se přestěhovali na jinou louku a tak jsme se přestěhovali do lesa. A je nám tu lepe. Tak to je fajn. Tak se zatím mějte a někdy zas přijdu. A tak jak čas plynul tak se holčička vdala a narodila se ji dcera. A jmenovala se Eliška. A jak tak Eliška rostla tak si také hrávala v lese, až ji jednou maminka prozradila tajemství. A tak se Eliška šla podívat z, maminkou do lesa. Když tam přišli tak, tam zrovna potkali jednoho z nich. A tak si děti povídali a domluvili se, že si budou spolu kamarádit.

„ Jo proč ne. Tak pojď, půjdeme tam kde, chodívala mama když, byla malá. Dobře.“

A tak když byli víkendy, nebo prázdniny tak se holky chodili navštěvovat. A hrát si v lese jak maminka od Markétky.

A je ji dlouho dobé kamarádky dcera Martina jmenovala se po mamince. A tak si chodívaly hrát do lesa. Stejně jako jejich rodiče. A tak to bylo napořád.

KONEC