Havran a Čarodějka

Tanči se mnou, dívko snová.

Je čarovná noc. Úplňková.

Odložil jsem meč i zbroj,
dnes nečeká mne věčný boj.
Já vyhlašuji příměří.
Ať padne ten, kdo udeří.

V noci luně zpívat budu.
O lásce a o osudu.
Na noc tu jednu jedinou,
se moje hříchy prominou.

A tobě pošlu pohlazení,
v něm zlého kouzla vskutku není.
Pojď tančit se mnou, kouzelná,
má luna nám dnes požehná.

Vím, prach a popel v patách mám
a nářek, pláč a slzy jen.
Ty neslyšel jsem, nevnímal,
jak neslyšel kdo kdy můj sten.

Do snů se mi tiše vkrádáš,
já lákám, volám, slibuji.
Přes srdce černé, prohnilé
i já žiji a miluji.

Na hry starý, přestárlý jsem,
ty sil máš v sobě mnohem víc.
Jsem zloba, temno, žal a bol,
i člověk v lásku uvěříc.

A není sil, co zastaví mne,
Víš, dobře, milá, co bych chtěl,
mít křídla černá havraní,
na nich bych k tobě odletěl.