Andělská

Roztrhal oblaka den v nebi na cáry

pomalu svítáním ubývá hvězd

a vítr ulehl jakoby na máry

a já jdu bůhvíproč jakousi z cest.

Ze světla těším se dívám se před sebe

dozadu nechávám padat můj stín

a ptáci vzbuzení vylétli na nebe

odpusť mi Pane můj jednu z mých vin.

Tři čtvrtě na ráno odbíjí na věži

v slabinách bolí mne mé staré jizvy

snad právě čas teď nám vteřinu neběží

a starý hodinář se o všem dozví.

A přidá hodinu na misky vah

vyváží některý těžký můj hřích

třeba můj večerní smutek a strach

lehounký nakonec bude jak smích.

V břiše máš andílky a ostré nože

nevíš, zda lásko má milovat máš   

andílek hladí tě nožem tě řeže

a s tváří andělskou je jako já.