Probuzení

Máš v očích jedno z jar v mém srdci taje sníh

a z mlhy je má krev a svět ještě sní sen

a nemilovat teď když piješ z žízní mých

by bylo jako spát když venku vstává den.

A ticho takové je, že zpívají jej ptáci

ozvěnou svých paží nás právě objímá

a přitom se z dálek teprve se vrací

křídel šelest tání bílá vteřina.

A na kraji větví váhá čistá voda

zda se v kapku změní, zda na chvíli zas 

mezi světy modré beztíží svou padat

 jako ryba, které rybář láme vaz.

My svá těla z dálek k sobě navracíme

blíže si již nikdy nemůžeme být

hoříš jako svíce steskem zapálené

a probouzíš z temnot svým světlem celý byt.