Životní střípky: Prolog II.: Fascinován v sobě sám

Tak jsem přišel s tím, že bych mohl začít sepisovat historky, který se mně doposud v životě staly, ať už byly, jaký byly, hlavně že mají pointu, nebo vtip. Že bych stejně tak mohl vydolovat v paměti, co mi kdo vyprávěl, čeho jsem byl jen svědkem, když už se to nestalo přímo mně. No a nebo bych klidně mohl něco vymyslet, upravit tu inspiraci, která přišla odjinud, aby se oddělily osoby a místa od osob a míst reálných. Přece jen, ne každý by se třeba chtěl objevit v rámci takového nějakého krátkého shrnutí. Takže vždycky můžu naprosto v klidu přijít s tím, že zrovna tohle je čiročirá fantazie. Abych však učinil i realitě za dost, otevřel jsem pro inspiraci svoje deníky, co je tak píšu přes dvanáct let. Začetl jsem se do nich natolik, že se staly pevnou součástí domácího wc, a jsou umístěny hned vedle náhradních roliček toaletních hajzlpapírů. Není ani tak podstatný, jak dlouho jsem ty deníky psal, že jsem se v nich dočetl o těch puberťárnách a trapnostech, odmítnutích, opileckejch večírcích, hlubokých setkáních, lesních toulkách a jinejch ptákovinách. Podstatný je, že ačkoli jsem sám autor, tak jsem se do toho začetl natolik, že jsem byl v polovině spisu napnutej jak malý trenky a hryzal si nehty nedočkavostí, jak že to vlastně skončí.