Zázrak! Jak dosáhnout materializace myšlenky?

   Naše mysl představuje potenciál, který je při jeho efektivním využití schopný celkem reálně ovlivňovat fyzické a materiální dění kolem nás. Ukažme si sílu myšlenky na konkrétním příkladu maturitních zkoušek, při kterých dochází mnohdy k zajímavému fenoménu. Ne excelentní žáci na nich často excelují a naopak, velmi dobří žáci na nich často pohoří. Proč je tomu tak? Protože při tom sehrává zásadní význam právě materializace myšlenky.

   Pokud se totiž mají studenti naučit na nějaký maturitní předmět sto otázek, málo excelentní žáci to z různých důvodů ignorují, a připraví se dobře  jenom na pět z nich. A naopak, dobří žáci se poctivě připraví na devadesát pět otázek, a zbývajících pět zvládají z nějakých důvodů jen velmi slabě.

   Bezprostředně před maturitou každý z těchto dvou typů studentů velmi intenzivně myslí na svůj problém. Avšak každý z nich radikálně odlišným způsobem. Málo excelentní student myslí intenzivně právě na pět otázek, na které je době připraven a velmi si přeje, aby si některou z nich vytáhl. A toto jeho velmi silné, pozitivní vnitřní soustředění mysli zcela konkrétním směrem nakonec často způsobí, že se to podaří.

   Velmi podobně je tomu také u dobrého studenta, který se však žel, často nevědomky chytí do pasti schopnosti materializace vlastní mysli. On si je totiž vědom, že na pět otázek není dobře připraven, a proto intenzivně myslí na to, aby si je nevytáhl. Ale žel, často bývá opak pravdou.

   Proč? Protože málo excelentní žák svou silnou vnitřní touhou po pěti otázkách, které ovládá, vytváří směrem od sebe k nim tenoučké vlákno osudu, spojující ho s nimi. No a na základě tohoto vlákna je pak přitažen k požadovaným otázkám, a skutečně si je také vybírá.

   U dobrého studenta to funguje stejně. Také on si svou úzkostí z pěti otázek, v nichž má mezery, vytváří tenké vlákno osudu, směřující právě k nim. Na základě toho je k ním přitažen a reálně si je vybírá.

   Problém je totiž v tom, že kdyby dobrý student uvažoval pozitivněji a vnitřně by se optimisticky orientoval pouze na otázky, které ovládá, nasměrovala by ho vlákna osudu právě k nim.

   O všech těchto skutečnostech a souvislostech však mluvíme proto, že se neprojevují jen u maturitních zkoušek, ale v celém našem životě jako takovém.

   To znamená, že ke všemu, na co intenzivně myslíme, si nevědomky spřádáme vlákna svého osudu, které nás spojují s předmětem naší touhy, ovinou se kolem něj a nás samotných k němu přitáhnou.

   Každý z lidí je tedy bytostí, schopnou přivést to, na co intenzivně myslí, ke svému hmotnému, viditelnému a reálnému naplnění. Každý z lidí je bytostí, schopnou vnější materializace toho, o čem vnitřně opravdu intenzivně uvažuje.

   A pokud na to myslíme pozitivně, konstruktivně a optimisticky, vnější materializace naší myšlenky bude pozitivní, konstruktivní a optimistická.

   Pokud ale na něco myslíme v strachu, v úzkosti, v obavě, nebo negativně a nekonstruktivně, bude vnější materializace toho, na co jsme mysleli negativní, a přinese přinese nám do života hodně negativity.

   Pamatujme proto, že to, co myslíme, a také jakým způsobem to myslíme, se nám může nakonec stát skutečností. Můžeme si to k sobě prostě přitáhnout. Nebo jinak řečeno, my sami budeme k tomu přitažení na základě vlákna osudu, které jsme svým intenzivním myšlením k něčemu konkrétnímu ukotvili.

   A všechno toto, o čem jsme mluvili, je možné udělat ještě mnohem intenzivnějším a pronikavějším. A to prostřednictvím citu. Čili tím, nakolik intenzivně dokážeme své myšlenky vnitřně citově prožít, protože hluboké citové prožívání určité myšlenky má schopnost přivodit mnohem intenzivnější a očividnější stupeň její materializace.

   Je to způsobeno tím, že do každého citu člověka se vlévá živá, neutrální síla, nebo jinak řečeno, základní božská síla, proudící univerzem, která dělá cítění člověka živým. Dělá ho živě intenzivním, a tedy mnohem pronikavěji působícím, než je tomu při myšlence, pocházející pouze z rozumu. A právě proto vzniká za spoluúčasti citového prožívání mnohem intenzivnější a vyšší míra konečné, reálné materializace toho, na co myslíme, a co zároveň také silně citově prožíváme.

   Síla myšlenky a znásobená síla myšlenky, proniknuta citem jsou tedy dva elementy, prostřednictvím kterých mohou lidé působit na hmotu a ovládat ji. Dva elementy, jejichž prostřednictvím mohou spřádat své osudové vlákna, a ty je pak přitáhnou k jimi samými takto zformovanému osudu.

   Ale existuje ještě také element třetí, a ten může všechny děje ještě více znásobit a způsobit cosi, podobné zázraku. Nebo přivodit přímo zázrak samotný! A to je možné ve spojení lidského myšlení a cítění se silou Světla. Se silou Stvořitele!

   Abychom pochopili, o co jde, vraťme se k našemu úvodnímu příkladu o maturitních otázkách. A ukažme si to na příkladu dobrého studenta, který se naučit devadesát pět otázek ze sta, ale z nějakých, možná i objektivních důvodů, se nestihl dobře připravit na zbývajících pět.

   V první řadě by na ně neměl vůbec myslet v obavě a strachu, že si je vytáhne, protože tak, jak jsme si vysvětlili, si takovýmto myšlením tká vlákna svého osudu právě směrem k nim.

   Měl by tedy optimisticky myslet především na otázky, na které je dobře připraven a jedině k ním by měl zaměřit své myšlenkové a citové chtění. Pak je vysoce pravděpodobné, že se to stane realitou, a jeho intenzivně živené, myšlenkově citové působení se nakonec zhmotní.

   Pokud ale chce mít tento student téměř jistotu, pokud chce, aby se tak opravdu stalo, má ještě možnost podpořit vlastní myšlení a cítění svou prosbou o pomoc shora, ze Světla. A pokud, jak již bylo zdůrazněno, se na oněch pět otázek nestihl dobře připravit z nějakých objektivních důvodů, stane se zázrak! Stane se zázrak, spočívající v tom, že jeho intenzivní myšlenkové a citové chtění, podpořené přílivem síly shora se skutečně zmaterializuje do podoby toho, co člověk chtěl a oč prosil. A zmaterializuje se to tak zásadně, že se to bude jevit jako zázrak. Takovéto zázraky vnější materializace jsou v schopnostech každého člověka.

   Ale pozor! Myšlenkovému a citovému chtění člověka se může dostat podpory shora pouze tehdy, pokud jde o chtění dobré a pozitivní. Žádnému špatnému a negativnímu lidskému myšlenkovému a citovému chtění se podpory ze Světla nikdy nedostane. A proto nikdy nemůže dosáhnout úrovně zázraku a nevšední pronikavosti. A proto to špatné a negativní může být zhmotněné pouze prostřednictvím vlastního, lidského myšlenkového a citového chtění. Proto se zlo na zemi může v konečném důsledku materializovat pouze prostřednictvím těchto dvou elementů.

   To znamená, že i kdyby bylo zlo na zemi jakkoli silné, jedině dobro a pozitivita mohou počítat s podporou třetího a nejmocnějšího elementu, čili síly Světla, co se v následně zmaterializované podobě musí jevit jako zázrak. A z toho důvodu proto nakonec dobro vždy zvítězí! Neboť dobré lidské myšlení a citové chtění bude s podporou síly Světla vždy silnější, než špatné myšlenkové a citové lidské chtění, kterým se podpory ze Světla nemůže v žádném případě dostat.

   To vše v souhrnu znamená, že každý člověk se už předem staví vnitřním hodnotovým naladěním svého myšlení a cítění na stranu vítěze, nebo na stranu poraženého. Staví se buď na stranu jistoty vítězství dobra, nebo na stranu jistoty porážky zla a negativity.

   A tak tká každý člověk každodenně svůj osud buď směrem k silám vítězství, nebo směrem k silám zla a negativity. K silám zla a negativity, které budou jednou s jistotou poraženy a zničeny. A spolu s nimi budou zničeni také všichni ti, kteří byli se zlem a negativitou spojení svými osudovými vlákny.

   A všechno toto zlé a negativní lidské myšlenkové a citové chtění se každým dnem stále více zhmotňuje v jakýsi temný, hrozivý bouřkový mrak. Stále rychleji se přibližuje ničivá bouře, která bude materializací všeho špatného lidského cítění a myšlení, aby pak, až propukne, smetla ze stvoření lidi, kteří této bouři zla dovolili zmaterializovat se prostřednictvím svých špatných citů a myšlenek.

   Člověče, dávej si veliký pozor, aby si také ty sám nebyl mezi nimi.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š