Věnování II

Mé tajné lásce jenž se staré skříně bojí.

Kde jsi má tajná lásko proč bodáš mně do srdce očima z davu oděna v tajemno hvězdného hávu Proč sen jenž k ránu se rodí mi z cárů průsvitné mlhy dělá ztepilé obrysy nahého dívčího těla s vlasy co dráždivou dusí mně vůní s pohledem co v hluboké topí mně tůni s ústy s broskvovou chutí s šíjí co k pláči mně nutí s ňadry jichž hroty chvějí se touhou s lůnem co slibuje rozkoš dlouhou Proč srdce mé sevřeno bolestí buší když prostupuješ mnou celá něžnými doteky svého horkého těla Kde jsi má tajná lásko víš bojím se, bojím se tebe víš bojím se, bojím se sebe

---