COSI JAKO EXPLIKACE ((2))

Pokud si případní zájemci o ono vidět již opatřili mnou nabízený interpretační klíč, mohu už jim srozumitelně pokračovat, že dosavadní průběh konstrukce souslednosti blogů poskytuje k jejich čtení ještě jeden vizuální návod: onu barevnost, v níž jsem zrovna v oblasti (nebo období) škrtů barvou zelenou, a to po předchozích pasážích značených červeně a žlutě. Tedy, indikováno barevně, se nacházím v části třetí, podle zákonů klasické dramaturgie v tak řečené krizi – a žádnou jinou symboliku v téhleté dílčí praxi (vztahující se k dramaturgii klasické) netřeba hledat, neboť bude ještě k celku 150 blogů následovat část značená modře a na závěr fialově, tedy přesně jak postupně nabízí horní část dílčí barevné tabulky windowsáckého programu Malování.

Komusi jinému, nevidícímu, se může či by se mohlo jevit, že jsem předvčerejším dosažením mety (nalezením existence kapitána StB Leona T.) splnil úkol.

Kdepak, kdepak, třebaže nejenom proto, že on před pěti roky zemřel, jsem na tom stejně jako na začátku – kromě toho že o čemsi jako vrstevnatosti paralelit mne bezprostředně obstupujícího světa toho vím o trošičku víc.

Třebaže jsem tušil, že v čemsi takovém se mne dotýká ve stavu jisté na mně nezávisející přízračné koicidence.

A proto si v tomto místě dovolím vyslovit následující proroctví: paní inženýrka Ludmila Tikovská, ve své době manželka kapitána StB Tikovského, po níž pasu prostřednictvím e-mailů, na něž ona neodpovídá, se dívčím příjmením jmenovala stejně jako choť jednoho zdejšího prezidenta, a v době po rozvodu, kdy jsem ji možná znával, pak příjmením začínajícím se iniciálou Ž.

Dokázat nebo doložit takovýto předpoklad by mohlo být následně rozvíjeníschopným nebo příběhově opodstatněným dílčím tématem kteréhosi z příštích blogů.

Stejně jako další sledování doposud zcela nesplněného nejprvotnějšího předpokladu ze samého úvodu mého zájmu o osobu onoho kapitána StB: dozvědět se více o záměrech Akce Norbert v případné souvislosti se mnou.

Zatímco já, v mém obvyklém stavu bez veřejně zjevných nápadů, se budu v této záležitosti ještě nějakou chvíli zdržovat směrem kupředu nic nečinícími dotazy, a tak oddalovat dramaturgické napětí kvůli kondenzaci energie dostatečné pro několik příštích blogů – byť po předvčerejšku se mi ve vedlejší linii mého zájmu podbízejí dokonce dvě možnosti, z nichž by si jiný na mém místě mohl vybrat, aby ihned co nejdramatičtěji rozvíjel mnou v blozích sledovaný příběh:

1/ nalézt hrob se mnou souvisejícího kapitána StB a posléze se k němu dostavit s jistým zadostiučiněním,

2/ nebo sdělit komusi, jehož manželka považuje pět let mrtvého Leona Tikovského za předtím zcela běžného esenbáka, že se jednalo o zločinně proradného estébáka, a pro předchozí kohosi nevědomost z mé strany tak učinit s plným vědomím případných pro onoho kohosi i třeba natrvalo jej traumatizujících důsledků.

.