Studna

Studna

Dny plynou jak čirá voda z azurové zeleně

jsou naplněné černí a tmou co hltá.

Já jak červ - hluchý a slepý a zbaven smyslů

bloudím bezduše po zmrzlé půdě

jejíž mráz řeže všemi noži moji zvadlou kůži.

bloudím, jsem vězněm mysli co mě spoutala

a kvasí ve mě krása jediná

to září ve mě zvrásněný líc smrti.

 

Ráno ten vrah večerních nadějí

bič má prudší než kdy dřív 

já chrabře skonal na podlý útěk

zbytečně, jen z nutnosti.

V tu padla mi kolem ramen

tma co chutnala nejhořčeji.

Rázem jak záhuba je mým bohem.

 

Toť upadl jsem 

ač letěl jsem dlouho byla to chvíle

v kyprém temnu  

já nahmatal jsem studnu!

Agónie jak slast co krví se dáví

objala mě ze všech stran

a teď lidi představte si

prázdnou díru z níž není kudy kam.

 

Můj zlozajný jazyk vytratil se

v chladném žaláři 

jak pro zavilou hnídu. 

Svět na mě zapomněl 

přesto chci zemřít oddaností k životu!

Šílenost směje se na mě 

z tekoucí černě a hnisu

a napřimuje dlaň

již chci líbat ale nemohu.

Jsem studni vydán napospas.

 

Hlas můj utichl vzlykajícím smíchem

nikdo mě neuslyší pod průtrží mračen

i když řvu tím řevem nejstrašnějším

řevem beznaděje.

Studno buď mým společníkem.

Musíš být. 

Kdyby tak někdo vytáhnul mě

nemožné však někomu vstoupit do hlavy.

 

 

 

 

---