Kapitola první

Dokola kolem stolu seděla skupinka lidí. Lid obojího pohlaví, kamarádi a přátelé. Poslouchali večerní zprávy z rádia. Každý měl před sebou plecháček nebo hrneček. Obsah se lišil podle nátury každého z nich. Někdo tam měl grog, někdo neobyčejně silnou kávu a někdo další kakao. Ozvala se závěrečná znělka zpráv a kdosi vypnul rádio.

„Už je to nuda, furt jen hlásí další případy. Na něco se umřít musí a na stáří je to už trapný,“ řekla Arwen a zvedla se od stolu.

„Jak můžeš něco takového říci?“ ohradil se Johny, také vstal a chytil ji za ruku.

„Nech mě, jdu se vyspat,“ řekla tiše, ale důrazně „zítra musím ráno vstávat, jedu do práce.“

„Do práce? Zbláznila jsi se? Máme sedět na zadku a nevystrkovat nos. Pokud to není nutný,“ řekl již značně naštvaně Johny.

„Ano do práce, potřebuji tam něco dodělat,“ řekla ještě důrazněj, „když mám umřít, tak chci mít čistý stůl.“ dodala pak tiše, jen pro sebe.

Zaplula do koupelny a bylo slyšet, jak si pouští vodu. Michal a Johny u stolu osaměli, protože Gimli byl zrovna někde ve vedlejší místnosti a Katka venčila psisko.

„Ona se úplně zbláznila. Je téměř zákaz vycházení a ona musí jet do práce, akorát zbytečně riskuje, že se ji fakt něco stane. Budu ji to muset rozmluvit,“ remcal Johny.

Michal se na něj podíval a pravil „Mám pocit, že je to zbytečné. Jakmile se jednou rozhodne, tak bude po jejím. Na to ji znám už moc dlouho.“

„Copak nemá strach? To nemá pud sebezáchovy? Místo toho aby se šetřila, tak ráno cvičí a pak jezdí takovou dálku do práce,“ chvilku se odmlčel a pak pokračoval, „buď se definitivně zbláznila a nebo já fakt nevím.“

„Má strach, poznám to na ní,“ řekl Michal a chtěl pokračovat, když v tom mu skočil do řeči Gimli „A jak? To by mě opravdu zajímalo.“

Michal se usmál, napil se grogu z plecháčku a pravil „Divím se, že to na ní také nepoznáte, reaguje pokaždé stejné. Ať již v létě s dětmi nebo teďka. Copak jste si toho nevšimli?“

Oba kluci na sebe pohlédli s otázkou v očích a pak se obrátili na Michala „Ne, však má pořád plno černého humoru a nemístných připomínek.“

„Ano, to je přesně ono, takto reaguje, když má strach. I ty její ranní rozcvičky jsou toho důkazem. Potřebuje rutinu, takové záchytné body. Ráno se prostě protáhne a tím se uklidní, pak jede do práce, ačkoli by tam jet nemusela. Ale je to uklidňující prvek, důkaz toho, že svět je ještě normální a všechno je v pořádku. Určitě si riziko uvědomuje, ale znáte ji. Je to naše největší drsňačka pod sluncem. Když ji budeme nutit zůstávat s námi, tak se z toho akorát opravdu zcvokne a kdo ví co se pak stane.“

Arwen vylezla z koupelny, velmi mile se všemi rozloučila a popřála jim dobré noci. Horká voda na ni měla vždy blahodárné účinky. Ne nadarmo o ni Michal říkal, že je to děsný vodouch :-)