Jaké je to tam?

-Koukám mlsně na písmenka v řadách. Koukám mlsně na mléko v misce pro kočku. Koukám mlsně na vlnící se tělo prostoduchého mima. Koukám mlsně na  bok z prasete.

Koukám a řikám si, všechno se odráží zpět. Koukám mlsně na puding od dr. Koukám mlsně a přitom vím, že koukat se smím, ale pomýšlet na všechno s důrazem chtivosti je v rozporu s dobrou morálkou.

Koukám se dál a nevidím o nic víc než ti co sedí v prvních řadách. Koukám do daleka a přitom si nevidím ani špičku vlastního nosu. Má to snad smysl?

Koukám a koukám, oči si kroutím, nic se však neděje jenom růže papírová z pouti, přistála dnes přízní větru na parapetu okna cely.

Děkovat za ně můžu a s důvěrou ve změnu mohu dál také jen a jen dokola koukat. Průzor se nezměnil od té doby co jsem tady. Jen obrazy se mění na základě počasí a výměny ročního období. Teplota tady uvnitř je různá, záleží na náladě kotelníka, který je tady stejně jako  mnozí přinucen osudem setrvávat do omrzení.

Koukám na vlaky, přijíždí a odjíždní znovu někam. Mění své směry jen ve dvojím provedení. Tam a zpátky. Když je to možné i naopak, ale ne jinak. Koukám na strojvůdce, mává červeným šátkem . Koukám a mlsně si olizuju ret. Kéž by tak bylo možné odsud vyletět. Koukám mlsně na profesora co ožužlává konec tužky a vymýšlí zase jednu ze svých teorií životních drah. Stačí se přece vyklonit víc přes okraj a uvidí, že celé životní krédo je obsaženo ve spojnicích vedoucích skrze jeho duši.

Příjde den, kdy se asi nebudu moct koukat,   natož pak mlsně. Příjde den, kdy mě budou muset cizí silou vyzvednout do výšky, aby bylo možné mlsně koukat na všechno z výšky. Příjde den, ještě, ne, necítím ho, a bude lehké všemu okoukanému se jen  zasmát, protože už to půjde docela mimo mě.

Koukám, protože ještě nepřišel ten den. Koukám, mlsně na ten přicházející den, který dosud nemá žádné obrysy a tak nevím jestli to koukání je mlsné a nebo si to všichni jenom myslíme.

Koukám se na svoje bačkory pro důchodce, který jsou teplý, koukám se na vlňák, který zahřeje, koukám mlsně na milenecký dvojice, protože jediný co ještě můžu je.

Mlsně se na ten krásnej svět  koukat.

Ale co ještě můžu, kromě toho koukání je zvednout prdel a podívat se na všechno hezky z vlastní perspektivny, protože ještě nejsem ani nahoře ani dole.

Koukám.